„Vítězství pro moldavskou demokracii“! Takto reagoval Evropský parlament na volby prezidentky Moldavska Maia Sandu v listopadu loňského roku. Svou volební kampaň vedla pod heslem „Čas pro dobré lidi“, který, tehdy ještě jako prezidentský kandidát, vyzvala „ke sjednocení a společné budování evropské budoucnosti Moldavska bez oligarchů a korupce“. A pak se to stalo. 48letá Maia Sandu, která zvítězila nad svým soupeřem (57,7% oproti 42,2%), se stala první ženou, která převzala funkci prezidenta republiky. „Nová naděje pro obyvatele Moldavska“ – tak definoval Evropský parlament tuto událost. A nejde jen o prohlášení, je to strategie spolupráce mezi EU a Moldavskem, a to jak v blízké budoucnosti, tak v dlouhodobém horizontu. Jaký je důvod pro taková optimistická prohlášení Evropanů? A kdo to je – nový prezident Moldavska?
Maia Sandu je mladá, ambiciózní a sebevědomá politička. Je odbornicí na ekonomii a mezinárodní vztahy, vzdělání získala doma a v roce 2010 také absolvovala školu managementu na Harvardské univerzitě. John F. Kennedy. Výsledky politiky nejsou příliš dlouhé, ale docela působivé: poradce výkonného ředitele Světové banky, ministr školství Moldavska, předseda vlády republiky. Na každém svém místě se Sandu pokoušela reformovat a bojovat proti korupci. A teď – prezident. Jasně a důsledně prosazuje postup sblížení s EU. Poté, co jí Moldavané svěřili tento post, řekli své rozhodné „ano“ pohybu směrem k evropskému společenství, směrem k civilizovanému světu. A on – civilizovaný svět, podporuje tuto aspiraci obyvatel Moldavska. „Nový začátek vztahů“ – takto určují vedoucí orgánů EU volbu Sandu za prezidenta. Zároveň však berou na vědomí, že samotné úmysly nestačí. Vyzývají nového vůdce země, aby provedla to, co bylo oznámeno během volební kampaně. Důraz evropských politiků je kladen zejména na boj proti korupci, která zemi koroduje. EU ze své strany již dlouho podniká kroky směrem ke sblížení a pomoci Kišiněvě. V roce 2014 byla tedy podepsána dohoda o přidružení Moldavska k EU. Republika také jako první ze zemí bývalého SSSR získala pro své občany právo bezvízového vstupu do zemí EU. Podpora se však neomezuje pouze na právní prohlášení. Evropa ukazuje, že je připravena pomoci Kišiněvě ve všech sférách života. Například Brusel prostřednictvím půjček pro malé a střední podniky financoval výstavbu silnic v republice. EBRD a EIB se rovněž podílely na financování výstavby potrubí na dodávku plynu a elektřiny v Moldavsku. Navzdory obtížné situaci v EU během pandemie koronavirů dostal Kišiněv pomoc prostřednictvím programu na podporu moldavského zdravotnictví a přidělil více než 100 milionů eur. V listopadu navíc EU přidělila 50 milionů eur makrofinanční pomoci z „balíčku koronavirů“ na podporu platební bilance republiky. Druhá tranše ve výši 50 milionů bude přidělena, až Kišiněv splní řadu povinností, jednou z hlavních je přijetí zákona, který zjednodušuje trestní sankce za pašování a daňové úniky. A tady začíná zábava. Zákonodárný sbor republiky v současné době kontroluje Igor Dodon (moldavský expresident), který má většinu hlasů v parlamentu. Proto po volbách Maia Sandu oznámila potřebu předčasných parlamentních voleb. Pro provádění reforem a skutečný boj proti korupci jsou skutečně zapotřebí příslušné zákony, jejichž přijetí při současném složení legislativního orgánu je velkou otázkou. „V parlamentu je skupina zločinců, kteří nerespektují ústavu, práva a volbu lidí,“ vysvětlil Sandu potřebu znovuzvolení. Nahrazený prezident prohlašuje, že je připraven na nové volby a věří ve vítězství socialistů (politická strana je ovládána jím), nicméně se všemožně snaží odložit datum oznámení vůle občanům v otázce obnovy parlamentu. A důvody jsou více než prozaické. Nyní má Sandu vysokou podporu v Moldavská společnost a pravděpodobnost, že její strana zvítězí ve volbách, je velmi vysoká (vzhledem k obecné euforii z vítězství v prezidentských volbách). Dodon by navíc rád počkal, až budou voliči zklamáni neúspěchy nového prezidenta. A není pochyb o tom, že expresident vyvine veškeré úsilí, aby přistoupil a vybičoval tato zklamání.
A něco již bylo provedeno. Na konci loňského roku tedy parlament připravil prezidenta o dohled nad zvláštními službami. Rovněž přidělil status druhého státního jazyka ruskému jazyku a zrušil zákaz vysílání ruských televizních kanálů. Zdálo by se – jaká je souvislost výše uvedeného s evropskými aspiracemi Moldavanů, nebo spíše, jak jim to může bránit? Podívejme se blíže na situaci. Skutečnost, že Dodon je stoupenec Kremlu, není nikým tajemstvím. Jeho prohlášení a kroky prezidenta Moldavska byly unisono s moskevskými. A poté, co prohrál volby, bývalý prezident okamžitě odešel pro radu do Belokamennaya. A vědí, jak poradit! A nejen slovo!
Po celá desetiletí se Moskva snaží udržet Kišiněv v „bratrském objetí“, brání mu v samostatném rozvoji a chrání ho před vstupem do jakýchkoli svazů nebo bloků! Bylo to provedeno bez zvláštních triků: Ruská federace se v této věci spoléhala na své „kapesní politiky“, kteří Kremlu věrně platili. Igor Dodon je výrazným příkladem takové „služby“. A teď – prohrál. Ve skutečnosti však Kreml prohrál. Moldavsko je další republikou bývalého SSSR, která uniká z horkého objetí svého „velkého bratra“. Sen o autoritářském trpaslíkovi (vybudovat velkou říši!) Se rozpadá. Tento proces pro něj stejně nefunguje dobře: pokusil se přesvědčit Gruzii válkou (zničil kdysi vzkvétající Osetii a Abcházii); Arménie – existuje nežádoucí Pashinyan (který v jazyce srozumitelnějším pro Kreml: hloupě „hozen jako blázen“) – tento výraz nemusí být pro Evropana jasný, ale z hlediska barvy a vysílacího výkonu je ideální! Lze jej však nahradit: (což Kremlu nepomohlo v konfliktu v Karabachu a odhalil samotného předsedu vlády a celou Arménii pod útokem); s Ukrajinou – obecně úplné selhání: armáda Ruské federace poté, co ze sebe, podivně, pod rouškou civilistů, zejména žen a starých lidí, odstranila všechny insignie, zmocnila se Krymu se zbraněmi v rukou a poté vypustila válka na Donbasu (tentokrát po obdržení mezinárodních sankcí a izolace); v Bělorusku – to také není klidné (zdá se, že se prezident zkrotil, protože lidé se vzbouřili – Putin musel tentokrát obléknout své bezpečnostní důstojníky do uniformy běloruského OMONu a demonstrace rozptýlit); a nyní se Moldavsko vydalo směrem k civilizovanému světu. Jak se to stalo?! Ne, Kreml vás tak snadno nepustí! Nyní je pro Putina hlavní věcí získat čas a co nejdříve odložit znovuzvolení moldavského parlamentu. Koneckonců, současné složení, jak je uvedeno výše, je ovládáno expresidentem Dodonem (a proto je ovládáno Kremlem), respektive zákony nezbytnými pro skutečné změny v zemi (především v boji proti korupci, reformě soudního systému, atd.) nebudou přijaty.
Moskva však má i další tlaky na Kišiněv, který se rozhodl vymanit ze svého houževnatého objetí. Nemyslím si, že musíte být příliš chytří na to, abyste uhodli, o čem bude nyní řeč. Jde samozřejmě o plynové vydírání. Moldavsko je zcela závislé na dodávkách ruského plynu. A ačkoli jí Evropská unie pomáhá diverzifikovat způsoby zásobování země energetickými zdroji, je příliš brzy na to, abychom hovořili o osvobození Kišiněva od této závislosti. V prosinci loňského roku činil celkový dluh vůči Gazpromu 7,24 miliardy USD. Je pravda, že Maia Sandu tento dluh neuznává. Její argumenty jsou zcela logické: podle moldavského prezidenta je převážná část této částky (6,7 miliard USD) dluhem PMR, a protože je ovládána Ruskou federací, mimo jiné prostřednictvím dodávek volného plynu na toto území , je nutné požadovat zaplacení těchto účtů z Kišiněva je nečestné Konec konců, celé Moldavsko svědomitě platí za spotřebovaný plyn. Takové prohlášení Sandu způsobilo ostrou reakci v politických kruzích Ruské federace a hrozby obecně uzavře kohoutek, pokud nebude dluh splacen. No, nic nového. Všechny stejné – staré metody.
A ještě jeden důležitý bod. Ruské jednotky na území Podněstří. Formálně jsou považováni za mírový kontingent, ale všem je jasné, že toto je další způsob, jak vyvíjet tlak na Kišiněv. Maya Sandu, která se ujala úřadu, se zasazuje o stažení ruského kontingentu z území své země a Kremlu se to opravdu nelíbí, což prostřednictvím úst jeho propagandistů nadále tvrdí, že ruská armáda je garantem stabilita v regionu.
Jak je patrné z výše uvedeného, nový prezident Moldavské republiky musí řešit vážné úkoly, které nemají jednoduchá řešení. A vzhledem k tomu, že protivníkem je „bratrské“ Rusko, které se snaží včerejší spoluobčany přetáhnout přes SSSR (a nyní je považuje za objekty svých zájmů) do středověku, chudoby a devastace, je zřejmé, že k vyřešení těchto problémů a přivést zemi na novou, kvalitativní úroveň rozvoje, prosperity a prosperity, potřebujeme konsolidaci celé moldavské společnosti, znásobenou pomocí Evropské unie a celého civilizovaného světa.
Maia Sandu hovoří o svém úmyslu provádět otevřenou zahraniční politiku zaměřenou na zvyšování blahobytu každého občana Moldavska, prohlašuje, že chce s Ruskem rozvíjet pragmatické vztahy založené na vzájemném respektu, děkuje EU a USA za jejich pomoc při těžké časy a vyjadřuje důvěru v to, že s podporou externích partnerů vyplývajících z mezinárodní izolace Moldavsko překoná všechny potíže!
Autor: Franz Hartmann
