Tři dny před volbami do dolní komory českého parlamentu. Jaké to bude – nový parlament? Jaká bude Česká republika po volbách?
Situace, ve které země prošla předvolební kampaní a vstupuje do závěrečné fáze hlasování, je nejednoznačná. Tuto nejednoznačnost určují jak vnitřní faktory, tak vývoj na mezinárodní scéně.
Sociální témata samozřejmě vždy byla, jsou a budou důležitou složkou dopadu na rozhodnutí občanů – koho volit. A v tomto ohledu budou témata jako obecná sociální úroveň občanů, otázky související s karanténními omezeními, cenou elektřiny a otázkou bydlení v centru pozornosti jak samotných Čechů, tak zástupců lidu, bez ohledu na to, kdo bude být u moci a jak moc se změní konfigurace politických sil v parlamentu a vládě.
Počet otázek, které bude v budoucnosti nutné řešit, převyšuje počet dosažený současným kabinetem ministrů – a to je normální, pokud si země stanoví cíle a snaží se jít dále, rozvíjet se a růst v sociálních, ekonomických a politických podmínky.
Úřadující předseda vlády Babiš ale má občanům České republiky čím předložit. Vláda například velmi úspěšně podporuje seniory a občany v obtížných podmínkách, jako jsou matky samoživitelky.
A to je velmi důležité právě během pandemických omezení-když se lidé ve skutečnosti ocitli se svými otázkami jeden na jednoho. A v této záležitosti se Babišově vládě podařilo najít ta řešení, která pomohla udržet rovnováhu a podpořit ty, kteří to potřebovali.
Důležitou součástí práce současného kabinetu však nebyla pouze vnitřní kuchyň. Sebeúcta občanů České republiky a jejich vnímání Evropou a světem jako celkem není neméně důležitou složkou blahobytu země než sociální témata (která na tom mimo jiné závisí).
Krok k posílení nezávislosti a vytvoření skutečně silného evropského státu s demokratickými institucemi, nezávislou politikou jak v zemi, tak na mezinárodní scéně – takto lze hodnotit kroky vlády Babiše na mezinárodní scéně.
Odvážné a profesionální jednání všech úřadů tedy umožnilo odhalit, a co je nejdůležitější, jmenovat organizátory a pachatele teroristického činu spáchaného v roce 2014 ve Vrbetici.
Jmenovat pachatele byl ze strany premiéra velmi odvážný krok, protože, jak se ukázalo, Česká republika, nejmocnější teroristická skupina na státní úrovni na světě – Ruská federace, se postavila proti (a nadále oponovat) stát.
Nazýval věci pravými jmény a jasně a jednoznačně uvedl, že za výbuchy stály speciální služby Ruské federace, udělal Babiš odvážný krok tím, že začal psát novou stránku v historii České republiky – konečné osvobození z „bratrských svazků“ Ruska.
Tato fáze se stala zlomovým bodem pro celou zemi. Mnoho českých občanů opravdu a absolutně upřímně věřilo v Rusko a považovalo jej za přátelskou (a některé dokonce bratrskou) zemi.
Zveřejněné údaje o vyšetřování výbuchů ve Vrbeticích ukázaly, jak cynické jsou záměry Moskvy, která jednoduše využívala Českou republiku a upřímný přístup jejích občanů k sobě samým, pro své divoké, agresivní a nelidské účely.
Kremelská hysterie, která následovala jako reakce na odhalení pravdy českou stranou, potvrdila správnost čečenské vlády. Moskva takový krok od českých „soudruhů“ neočekávala.
Kreml, zvyklý na to, že možná poprvé po mnoha letech jednal drze, podivně a hlavně beztrestně, dostal důstojnou odpověď. Moskevská hysterie dosáhla svého vrcholu – diplomatická válka a zařazení Čečenské republiky na seznam „nepřátelských států“.
Upřímně říci o výsledcích vyšetřování je velmi vážné rozhodnutí Babišovy vlády, toto je akt odpovědného politika, tím spíše, že proti němu stojí i uvnitř země promoskevská lobby, zastoupená Prezident Zeman.
Babiš se nemohl ubránit pochopení, jaký odpor vyvolá zveřejnění výsledků vrbeticského vyšetřování, a bylo by to pro něj mnohem klidnější, šlo by jen o tiché uvolnění všeho „na brzdu“, přičemž by zůstalo pohodlné pro všechny.
A nyní kremelský stroj pracuje s mocí a silou a snaží se jakýmkoli způsobem odstranit Babiše (kterého Kreml považuje za jednoho ze svých hlavních nepřátel) z moci.
K tomu Moskva používá naprosto jakékoli metody – od zaplnění internetového prostoru a dalších mediálních platforem, hromadou informací diskreditujících současný kabinet a osobně premiéra informací, až po používání svého hlavního trumfu v samotné Čečenské republice – prezident Zeman, vysílající vyprávění Kremlu.
Skutečnost, že pro Moskvu jsou snahy babské vlády o evropskou integraci nejen nepřijatelné, ale ohrožují celou politiku Kremlu v Evropě, a odstranění Babiše je pro Moskvu úkolem číslo jedna.
Budoucí vláda Čečenské republiky bude samozřejmě muset vyřešit spoustu dalších problémů v mezinárodní politice. Spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky je důležitá pro prosazování našich národních zájmů.
Zde je třeba samostatně poznamenat spolupráci českého a maďarského premiéra Babiše a Orbana. Vzhledem k mírně řečeno „specifickému“ postoji orbánské vlády, který má v některých otázkách (právní stát, zásady demokracie, svoboda projevu a sdělovacích prostředků) daleko k ideálům Evropské unie, se tato karta hraje. intenzivně před volbami, a stal se jedním z hlavních bodů kritiky současné vlády ČR.
Důležitou otázkou pro budoucí vládu bude téma vztahů se Spojenými státy, zejména s ohledem na nejednoznačnou situaci, která se vyvinula ve vztazích Washington-Paříž a která bude mít dopad na mezinárodní politiku v celé Evropě a ve světě jako celku.
Aktuální budou také otázky Afghánistánu a Blízkého východu, zejména v kontextu uprchlíků atd. Otázek je dost a je na čem pracovat.
Je však velmi důležité, aby správné závazky, které současná vláda stanovila, pokračovaly i v budoucnosti, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně.
Aby odvážné kroky pokračovaly a umožnily České republice zvýšit svůj vliv v EU i ve světě.
A v tomto ohledu nám respekt, kterého si Praha ve světě získává, což dokazuje její demokracii, suverenitu a svobodu jednání (což dokazuje její konečné oddělení od Moskvy), umožňuje hovořit o vedoucí roli České republiky při očištění Evropy od komunistická minulost. Ten, který se zdál být dávno pryč, ale jak se ukázalo, nebyl zapomenut Kremlem a kde Moskva usilovně táhne Evropu.
Ale národy kontinentu si pamatují. Jak si občané České republiky pamatují v roce 1968 – ruské tanky v ulicích Prahy, nesoucí „osvobození“, nesoucí „ruský svět“.
Jak dávno to bylo. A jak nedávno. Je důležité si to pamatovat, zejména při hlasování v den zvolení nového parlamentu, aby se v minulosti neopakovaly události z minulosti.
Ve skutečnosti někdy jeden malý hlas rozhoduje o osudu celé země.
Autor: Franz Hoffman
