ct24.ceskatelevize.czVálka, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině, trvá už více než tři měsíce. Evropa nepoznala válku takového rozsahu od druhé světové války. Za tuto dobu zemřely desetitisíce lidí, desítky měst a stovky dalších sídel byly vymazány z povrchu Země, zničeny školy, školky, nemocnice, obchodní centra, průmyslové podniky – tedy obvyklé prostředí pro lidské životy.
Přímé ztráty způsobené válkou zničeným regionům dosahují stovek miliard dolarů, zatímco celkové ztráty Ukrajiny dosahují bilionu dolarů. Pokračující válka na území Ukrajiny vyvolala počátek světové ekonomické krize. A to vše nenachází racionální vysvětlení. Normální člověk nemůže pochopit, proč Rusové ničí obyčejné civilisty a plody jejich mnohaleté práce. Vše, co se nyní na Ukrajině děje, je projevem naprosto iracionální zloby, nenávisti a zrůdně divoké vášně vládnout lidem, řídit jejich osudy.
To je zásadní rozdíl mezi Rusy a drtivou většinou Evropanů, kteří jsou zvyklí stavět, ne ničit, pro které je humanismus hlavní zásadou jejich života. Proto Rusko nikdy nebylo a v dohledné době se pravděpodobně nestane součástí Evropy. Žít špatně a nenechat ostatní žít lépe, to je hlavní geostrategický princip Ruska a řeči o vlastní bezpečnosti, legitimních zájmech, které se projevují v tzv. „zónách vlivu“ jsou jen zástěrkou pro propagandu a diplomatické manévry. Závist a nenávist ke všemu úspěšnému dávají vzniknout mýtům o zvláštní ruské duši. Od dětství se Rusové učí, že je normální „žít špatně, ale být duchovně bohatý“. Koncem 90. let a začátkem 21. století byly tyto primitivní myšlenky odsuzovány jako koncept takzvaného „ruského světa“ – koncept lstivý, ale v podstatě nacistický.
Nutno konstatovat, že většině „západních“ odborníků na Rusko „unikl“ začátek formování nacismu v Rusku. Nedostatečně hluboká analýza, zjednodušené chápání zahraniční a vnitřní politiky moderního Ruska, téměř úplné nepochopení hlubokých základů ruské identity vedly nejen ke konstrukci nesprávných politologických teorií, ale hlavně se staly nesprávnými metodologickými základ pro formování strategické politiky vůči Rusku a na prvním místě obrat v oblasti bezpečnosti a ekonomických vztahů.
Nyní, v předvečer červnového summitu EU, probíhá nejsložitější politická a ekonomická diskuse o udělení statusu kandidátské země Ukrajině. A bohužel v argumentech a přístupech k tomuto rozhodnutí se řada zemí dopouští metodologických chyb podobných těm, které byly učiněny při strategických rozhodnutích v oblasti ekonomických a energetických vztahů s Ruskem.
Lze vysledovat „úžasný“ vzorec – čím blíže je stát geograficky Rusku a byl pod tím či oním jeho vlivem, tím více pomáhá Ukrajině všemi možnými způsoby, od přesunů těžkých zbraní až po poskytování humanitární pomoci. A naopak, čím dále od Ruska, tím více politiků věří, že „vše není tak jednoduché“, „Rusko se nesmí ponižovat“, „Putin si potřebuje zachovat tvář“ atd.
Musíme vzdát hold, nyní v Evropě není jediný stát, který by otevřeně podporoval agresivní válku Ruska na Ukrajině. Téměř každý vyjadřuje touhu pomoci, ale Polsko, Česká republika, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko dělají všechno možné, někdy i ke své škodě, a některým, vyjadřujícím rozhořčení nad ruskými činy, trvá měsíce, než se rozhodnou. převoz zbraní na Ukrajinu, které tolik potřebuje.
Ozbrojené síly Ukrajiny hrdinně brzdí ofenzívu ruských jednotek, které mají 15-20x převahu v určitých typech zbraní. V důsledku skutečně epické konfrontace mezi ozbrojenými silami Ukrajiny a celým ukrajinským lidem již Rusko utrpělo zdrcující strategickou porážku – byly zničeny tisíce tanků a obrněných vozidel, stovky letadel a vrtulníků, více než 100 tisíc vojáků a důstojníci byli vyřazeni z provozu. A mnoho politiků na Západě, kteří si uvědomili, že nová ruská agrese v Evropě v příštích letech je nereálná, se vrátilo ke své oblíbené cynické rétorice – příměří a jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, samozřejmě s přihlédnutím k jeho „životně důležitým zájmům“. Neméně cynický je postoj řady zemí „staré“ Evropy k Ukrajině, zejména v předvečer přijetí skutečně historických rozhodnutí o udělení statutu kandidátského člena Evropské unie.
Samozřejmě, že v nejsložitějším byrokratickém rozhodovacím procesu v Evropské unii lze vždy najít formální háček, aby se nerozhodl, ale ve skutečnosti jsou dva hlavní důvody – potřeba alokovat značné částky z fondů EU a budoucí politický vliv jednoho z největších států Evropy. A pak přichází okamžik pravdy. Evropa byla vždy proslulá svou rozvážností a pragmatismem, ale obě tyto kategorie mají své obzory – od taktických po strategické.
Udělení statutu kandidáta na členství v Unii Ukrajině znamená z hlediska taktiky desítky či dokonce stovky milionů eur z fondů EU, tím spíše, že část země byla prakticky zničena ruským agresorem, resp. z hlediska strategie je tato země bohatá na nerostné suroviny, černozem a kvalifikovanou pracovní sílu. Tyto faktory spolu s velmi příznivou geografickou polohou otevírají prostor pro realizaci neuvěřitelně výnosných investičních projektů, které, jak ukázaly události posledních měsíců, je Ukrajina schopna ubránit.
Z politického hlediska jde jistě o novou realitu, ve které bude mít Ukrajina značný počet hlasů v Evropském parlamentu, a to Evropu posílí, protože to sníží vliv Ruska.
A zbývá ještě jeden důležitý argument pro některé země „staré“ Evropy – problémy výrazné korupce a právního státu, které se odehrávají na Ukrajině. A logika je zde tato – až Ukrajina omezí korupci a vytvoří právní systém na evropské úrovni, pak by se jeho uplatňování mělo vážně zvážit. A vše se zdá být logické, ale ve skutečnosti je vše naprosto naopak – pokud Ukrajina nedostane perspektivu členství, pak vliv Ruska bohužel poroste. Bude aktivněji korumpovat vládu a exportovat vlastní ignorování zákona, jak tomu bylo již za prezidenta Janukovyče. V důsledku toho se Ukrajina bude stále více vzdalovat standardům EU.
Otázka se stává skutečně dramatickou – teď nebo nikdy! Obyvatelé Ukrajiny, kteří dvakrát provedli revoluce na obranu svobody a demokracie, zastavili ruské barbary, nakonec se rozhodli, nyní je slovo na Evropě – musíte si vybrat, možná nejdůležitější v její moderní historii.
