Zatímco na Zemi mezi Washingtonem a Moskvou panuje nepřátelství, na oběžné dráze zůstávají partnery. ISS zůstává posledním místem přátelství, protože se to hodí oběma stranám. Konec spolupráce by víc bolel Rusko.
Vztahy mezi Bílým domem a Kremlem jsou kvůli ruské invazi na Ukrajinu nejhorší za desítky let. Tento měsíc to explicitně potvrdil i americký prezident Joe Biden, když prohlásil, že riziko nukleárního „armagedonu“ je nyní nejvyšší od karibské krize v roce 1962. Prezident USA to navíc doplnil varováním svému protějšku Vladimiru Putinovi, že mu případné použití taktické jaderné zbraně bez onoho armagedonu neprojde.
Pouhé dva dny před tím přitom obě země „slavily“ milník ve vesmírné spolupráci. Z amerického kosmodromu 5. října spolu s kolegy z USA a Japonska odstartovala Ruska Anna Kikinová. Stala se tak první ruskou kosmonautkou na palubě americké vesmírné lodi (Crew Dragon) od začátku ruské invaze. A nejen to – na oběžnou dráhu americká loď vynesla ruského kosmonauta naposledy v roce 2002. Kikinová se tedy nyní, v nejvyhrocenější době, stala také první ruskou kosmonautkou cestující do vesmíru z USA v americké raketě za dlouhých 20 let.
Stalo se tak na základě dohody z letošního července, podle níž si NASA a Roskosmos budou vyměňovat místa pro svoje lidi na amerických a ruských lodích. Pozoruhodný milník podle odborníků na kosmonautiku oslovených Seznam Zprávami potvrdil, že ani hrozby jaderným útokem nejsou pro oba státy důvodem pro rozvázání spolupráce na Mezinárodní vesmírné stanici.
Dohoda, v jejímž rámci se astronauti a kosmonauti střídají a budou střídat na amerických i ruských lodích, má podle popularizátora kosmonautiky Milana Halouska své pragmatické důvody, zároveň je to ale i „velice důrazná ukázka, že vztah a spolupráce Ruska a USA přetrvaly“.
Nadále pokračovat ve spolupráci je podle podle Halouska i publicisty a kurátora letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně Tomáše Přibyla, výhodné pro obě strany, konec partnerství by byl nicméně bolestivější pro Rusko.
Odchod z ISS se rovná konci ruské kosmonautiky
„ISS je poslední ostrůvek zdravého rozumu v okruhu tisíce světelných let,“ řekl Přibyl Seznam Zprávám s odkazem na fakt, že ostatní vesmírná spolupráce je už zastavená. Spolupráci na různých projektech začalo Rusko vypovídat hned po invazi a postupně se přidávaly další země, přičemž to v jednu chvíli vypadalo nahnutě i se samotnou ISS, když hlava Roskosmosu hrozila, že odpojí svou část stanice.
Od červencové výměny Dmitrije Rogozina (autora zmiňované výhružky) za Jurije Borisova v čele Roskosmosu se ale podle českých odborníků pnutí uklidnilo a spolupráce pokračuje i navzdory dění na Zemi, „jako by se nechumelilo“.
Moskva měla k výměně šéfů Roskosmosu a smířlivosti v zásadě jeden hlavní důvod – odchod z ISS by nenávratně poškodil už tak dost oprýskaný obraz Ruska jakožto vesmírné mocnosti.
„Obě velmoci do tohoto projektu investovaly mnoho a opuštění projektu by je nesmírně poškodilo. Pro Rusko by ale byl odchod z ISS obrovskou katastrofou a de facto koncem jejich kosmonautiky,“ řekl Přibyl ve shodě s Halouskem.
„Stanice se od roku 1998 ve vesmíru skládala tak, že každý díl slouží pro všechny. Ruský segment je potřebný k úpravě dráhy stanice a mezinárodní segment ji zásobuje energií a udržuje správnou orientaci v prostoru,“ vysvětlil Halousek, jak jsou na ISS rozdané karty. Dodal, že spolupráce obou stran je k zachování funkčnosti stanice zkrátka nutná.
Když Rogozin na konci února začal hrozit odpojením ruské části ISS, spekulovalo se, že by ruský segment snad mohla nahradit západní vesmírná loď, ale bylo by to komplikované. Ruská část by sama o sobě bez stabilizačních setrvačníků a energie fungovat nemohla zcela jistě. To ale není hlavní důvod, proč má Moskva v přetrvávajícím partnerství horší pozici.
„Jediná bývalá vesmírná velmoc“
„Zbytek světa by momentálně sice v případě opuštění stanice také neměl kam létat, ale připravuje další mise jako například Artemis (let na Měsíc). Rusko nic takového nemá,“ vysvětlil Halousek, proč by odchod z ISS pro Rusko znamenal konec pilotované kosmonautiky a pro NASA nikoliv.
Rusko sice v době, kdy mluvilo o spěšném odchodu z ISS, oznámilo plány na vybudování vesmírné stanice, jejíž první část se má na oběžnou dráhu dostat už v roce 2025 nebo 2026. To je ale podle dvojice odborníků zcela nereálná představa.
„Nemají na to v současnosti finance ani technologii. Když se na to podíváte realisticky, dnešní ruská kosmonautika je už jen slabým stínem toho, čím byla za Sovětského svazu,“ řekl ve shodě s Halouskem Přibyl. Rusko podle něj v kosmonautice od rozpadu Sovětského svazu nevytvořilo de facto nic nového: „Poslední úspěšnou meziplanetární sondu měli Rusové v roce 1984, létají na lodích Sojuz, které letěly poprvé v roce 1966, Modul Nauka, kterým loni Rusko rozšířilo ISS, byl ze 70 % hotový od roku 1998. Jen dokončovací práce tedy trvaly přes 20 let…“
Na změnu k lepšímu to navíc v tuto chvíli rozhodně nevypadá.
Například podle amerického deníku The Washington Post se z Ruska už prakticky stala „jediná bývalá vesmírná velmoc“, což je mimo samotné výsledky patrné i z rozpočtu Roskosmosu, který rok od roku klesá – deník uvádí, že mezi lety 2014 a 2020 rozpočet spadl z pěti miliard dolarů na 1,4 miliardy. Zmiňovaná dohoda o výměně míst na ruských a amerických lodích pro Rusko také znamená definitivní výpadek tučného příjmu v podobě drahých „letenek“ pro americké a další astronauty, kterými podle Přibyla Rusko pokrývalo až čtvrtinu kosmického rozpočtu.
Vlastní nový kosmický projekt Ruska se tedy v tuto chvíli jeví jako sci-fi. Halousek připomněl, že v minulosti Moskva vysílala signály, že by v případě odchodu z ISS mohla začít spolupracovat s Čínou, která má vlastní novou vesmírnou stanici Tchien-kung. I v tom se ale spletla.
„Čínská vesmírná stanice je pro tři lidi, kteří tam teď jsou, velká. Peking tam proto bude brzy potřebovat dostat víc lidí. Pracuje na výběru nových taikonautů, ale jejich výcvik potrvá. Zároveň už ale Čína dala jasně najevo, že o spolupráci s Ruskem na bázi partnerství nemá zájem,“ řekl Halousek.
Podle odborníka sice není vyloučené, že na čínskou vesmírnou stanici někdy poletí ruští kosmonauti, můžou být ale maximálně hosté, ne partneři. „To je pro Rusko zásadní otázka, protože když jste někde na návštěvě, neznamená to, že je to vaše,“ řekl Halousek. Připomněl, že už dlouho před ruskou invazí Čína navázala spolupráci naopak s druhou stranou: „Tři evropští astronauti mají výcvik pro pobyt na čínské stanici Tchien-kung. Od příštího roku mohou na stanici létat. Čínská akademie věd mimochodem Rusku v dubnu vypověděla veškeré vzájemné projekty včetně těch vesmírných a v kosmonautice od té doby Čína s Ruskem de facto na ničem nespolupracuje.“
Tolik tedy k tomu, proč by odchod z ISS znamenal pro Rusko konec kosmonautiky. Proč by to byl ale takový problém?
Kosmonautika hlavně jako symbol
I přesto, že odborníky napadly i hmatatelné ztráty, které by odchod z ISS Moskvě přinesl, oba jsou si jistí, že nejdůležitější je symbolický rozměr. „Pro Rusko byla vždy kosmonautika výkladní skříň, teď by vyklidilo všechny pozice a bylo by jasně vidět, že nemůže nic dělat. Zatím aspoň může budit zdání, že je v kosmonautice nadále velmoc a rovnocenný partner,“ řekl Přibyl.
Z praktických problémů Přibyl jmenoval ztrátu potenciálu vydělat na vesmírné turistice, který se ukázal například loni, kdy Sojuzem na ISS letěli dva platící turisté, což znamenalo 90 milionů dolarů do ruské kasy.
Halousek zase vyzdvihl vědecký význam: „ISS, či jakákoliv jiná vesmírná stanice, není jen o propagaci států, je to i vědecká laboratoř. Dělají se tam experimenty, které přispívají poznání ve všech možných oblastech od medicíny přes technologie až po vojenství. Proto chceme na té stanici všichni být a proto ji platíme. Není to jen symbol,“ zamyslel se odborník.
Momentálně není úplně jasné, do kdy chce Rusko na ISS zůstat. Po představení důvodů, proč má Moskva zájem poslední „ostrůvek spolupráce“ s USA zachovat, se nicméně zdá, že nejradši by Rusko na ISS zůstalo až do samého konce, jenž je momentálně plánován na rok 2030.
A co druhá strana? Pro Spojené státy podle odborníků platí do značné míry podobné důvody jako pro Rusko, jen nejsou tolik urgentní.
„Je to speciální vědecký projekt, který je na očích. Je to koncipované a postavené jako společná stanice, jízdní řád a vědecký výzkum jsou na roky dopředu, ani jedna strana projekt ukončit nechce a ani k tomu nemá důvod. Ukončení by bylo pouze symbolické a vůbec ničemu a nikomu by neprospělo,“ míní Přibyl.
