Naprostý šílenec. Jak Putin plival na celý svět.

Dne 15. září oficiálně odstartoval dvoudenní summit G20 na indonéském ostrově Bali. Jedná se již o 17. výroční setkání vůdců některých z nejrozvinutějších a nejrozvinutějších zemí, které budou těžit ze 70 % světového obchodu a 85 % HNP.

V předvečer oficiálního zahájení summitu na Bali se uskutečnilo první setkání a jednání vedoucích představitelů Číny a Spojených států.

Biden a Xi se dohodli, že budou hledat nový kurz v bilaterálních vztazích, podporovat soutěž „win-win“ a budovat jakýsi bipolární svět. Hlavním poselstvím ale bylo, že hlavy států prohlásily nepřípustnost použití jaderných zbraní, přičemž tuto zprávu tajně adresovaly Putinovi.

On sám na summitu nebyl. Rusko zastupoval Lavrov. Ale prezident Zelenskyj, ačkoli nebyl z objektivních důvodů osobně přítomen, hovořil s účastníky G20 online, představil svých 10 kroků k nastolení míru a uvedl, že dohoda o Minsku-3 nebo jiném podobném formátu se v této souvislosti nezohledňuje.

Zelenskyj, rovněž zdůrazňující odhodlání a přání Ukrajiny vyvinout veškeré úsilí k vyřešení potravinové a energetické krize, navrhnout uzavření dohody o obilí na dobu neurčitou a rozšíření počtu ukrajinských přístavů, pro které bude tato dohoda platná.

Hlavním poselstvím Zelenského je zemím, které trpělivě čekají na konec války, neustále po něm volají, ale bojí se zvolit jasný postoj – válka nemusí skončit na úkor územní celistvosti a suverenity země. A pokud je nutné jít až do konce, ukrajinský lid to udělá. Především se to týkalo Číny a Indie, které po téměř 9 měsících nemohou v žádném případě označit zločince-zločince.

Samozřejmě nikdo neměl od tohoto summitu velká očekávání. A samozřejmě nikdo nečekal, že to Rusko využije jako příležitost k otevřenému prohlášení celému světu – „litujeme a chceme vše napravit“.

I když stojí za zmínku, že k tomu byly všechny předpoklady, například Rusko během dvou měsíců přišlo o více než 50 % území obsazených od konce února. Nenahraditelné ztráty pracovních sil se odhadují kolem 100 tisíc a sociální problémy, nespokojenost a rozkol v ruské společnosti se každý den nafukovají jako bublina.

Lavrov k překvapení mnohých poslouchal Zelenského projev od začátku do konce. Šéf ruského ministerstva zahraničí se rozhodl bránit historkami o rusofobii, nacistech a dalším zlu přicházejícím ze západních zemí a Ukrajiny, což ve výsledku donutilo Putina k tomu, co udělal 24. února. Stručně řečeno, z ruské strany jsme neslyšeli nic nového.

Navzdory skepsi většiny účastníků, že se na výsledku dvoudenního jednání nepodaří dohodnout společné prohlášení (komuniké), jak se poprvé stalo letos v dubnu, kdy se sešli ministři financí a centrální bankéři G20. Tentokrát se podařilo dosáhnout konsensu ohledně obsahu prohlášení.

Samozřejmě se bavíme o odsouzení války na Ukrajině jako celku a ne o konkrétním agresorovi, kvůli kterému žijeme téměř 9 měsíců ve stavu nejistoty, hrozby jaderné války a globální krize.

Lavrov se také postaral o to, aby text prohlášení obsahoval klauzuli o „různých názorech a různém hodnocení situace a sankcích“. Tak vnucuje svůj starý disk o nejednoznačnosti a dvojí interpretaci kauzálního vztahu ke všemu, co se děje.

Krátce po Zelenského projevu a po několika bilaterálních jednáních se Lavrov rozhodl urychleně opustit summit G20, aniž by čekal na druhý den.

Jak se ukázalo, nejen tak. V reakci na ukrajinský vzorec pro mír předložený Zelenským během svého projevu Rusko zahájilo téměř 100 raketových útoků na ukrajinská města, z nichž většina mířila na kritickou infrastrukturu země.

Možná Kreml doufal, že nucený ústup z pravého břehu Dněpru v Chersonské oblasti přiměje Kyjev zvážit variantu míru, nebo alespoň příměří – kde má Rusko možnost ponechat si to, co od roku 2014 nabylo.

Ale to je samozřejmě všechno surrealismus a slepá naděje na utonutí a projev prezidenta Zelenského na summitu opět rozptýlil všechny podobné bludy ruských úřadů.

Válka může skončit jedině Putinovou porážkou a porážka je pro něj navrácením všech anektovaných území Ukrajině od roku 2014, nemluvě o reparacích v desítkách miliard dolarů.

15. večer se objevila informace, že dvě z celkového počtu vypuštěných raket toho dne dopadly u polské vesnice Przewodov, Lublinské vojvodství, na hranici s Ukrajinou. Zemřeli dva lidé.

Tato bezprecedentní událost donutila prezidenta Polska svolat naléhavou schůzku ministrů mocenského bloku a iniciovat článek 4 Charty NATO.

Zda byly tyto dvě rakety sestřeleny ukrajinskou PVO a protiraketovou obranou, nebo cíleně letěly daným směrem, je stále otevřenou otázkou.

V každém případě není třeba dlouho přemýšlet, kdo za to může. Pokud by Rusko nevypustilo stovky raket na ukrajinská města, neproběhlo by žádné testování protivzdušné obrany a protiraketové obrany a v důsledku toho by samotné úlomky raket padaly z nebe.

Uvedeme-li pro pochopení přirovnání, není to ten, kdo byl na silnici odříznut, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě, ale ten, kdo ji odřízl.

Pozoruhodné je, že maďarský premiér svolal podobnou schůzku na úterý, důvodem bylo pouze zastavení dodávek ruské ropy ropovodem Družba. Podle předběžných údajů se tak stalo kvůli poškození energetické infrastruktury po raketových útocích.

Samozřejmě, že Putin zuří. Ne nadarmo všichni mezinárodní experti, včetně ruských, již delší dobu mluví o jakémsi „zugzwangu“ pro Rusko. Tam, kde jsou Putin a ministerstvo obrany, neexistují absolutně žádné nové nápady, které by mohly znovu získat iniciativu pro ruskou stranu.

Zbývají tedy dvě možnosti. Založte ruce a pozorujte situaci, nebo se znovu uchylte k tomu, co dříve nepřineslo požadovaný výsledek, totiž ostřelování kritické infrastruktury Ukrajiny, v naději, že přivede lidi do stavu, kdy začnou vycházet do ulic. houfně a požadovat příměří od úřadů .

Výsledky summitu G20 na Bali komentoval i tiskový tajemník Ruské federace Peskov s tím, že vzhledem k nezměněnému postoji Ukrajiny k urovnání války bude tzv. „NVO“ pokračovat až do dosažení všech cílů a cíle jsou dosaženy.

Co lze z výše uvedeného vyvodit? Rusko teoreticky může zvítězit pouze v případě, že zahájí jaderný útok na Ukrajinu nebo donutí západní svět, aby opustil podporu Ukrajiny a jejích dřívějších přesvědčení.

První možnost už Putin vyhodil z hlavy, to mu usnadnili lídři Číny a Spojených států. Poslední setkání mezi Naryshkinem a ředitelem CIA Burnsem je toho potvrzením. Ve skutečnosti se dá předpokládat, že to bylo řečeno takto – „o rozhodnutí učiněném se dozvíme dříve, než si po diskusi stihnete jít na záchod, a v tomto ohledu bude reakce Spojených států a Číny preventivní.“

Nikdo nedovolí hrstce banditů a zkorumpovaných úředníků, kteří se bojí být u haagského soudu nebo jít na náklady – vydírat zbývajících 8 miliard lidí na Zemi.

V důsledku toho Putin vsadil na destabilizaci Západu, na vyčerpání jeho touhy a schopnosti podporovat Ukrajinu a že dříve nebo později si lidé řeknou – „No, ať na to přijdou sami.“ Ale nebude.