„Prezident míru“ a „Prezident války“. Babiš vs Pavel. Volba mezi minulostí a budoucností.

Generál ve výslužbě Petr Pavel (35,39 % hlasů v prvním kole) a bývalý premiér Babiš (35 %) vstoupili do druhého kola prezidentských voleb v České republice, které je naplánováno na 27. až 28. ledna.

Uchazeči o křeslo hlavy státu mají různé názory a jedním z ukazatelů demonstrujících jejich postoje je válka na východě Evropy.

Petr Pavel (generál NATO ve výslužbě) tedy stojí o aktivní pomoc Ukrajině, dokud její lid neporazí agresora.

Babiš se staví do pozice budoucího „prezidenta miru“, který se může připojit k mezinárodnímu mírovému úsilí o ukončení války na Ukrajině.

Ale agrese Moskvy není jen boj. To je rána pro ekonomiku, a tedy i pro sociální složku státu.

Babiš (jako miliardář) se snaží hrát na náladu společenské nespokojenosti a slibuje jednoduchá řešení.

Pravda, jeho protikandidát Petr Pavel se soustředí na to, že expremiérovy výroky jsou laciným populismem.

„Cesta z tohoto zklamání je nepodpořit Babiše. Východiskem je ve spolupráci s vládou hledat konstruktivní řešení problémů, které způsobují frustraci, místo toho, abychom v době krize rezignovali na vládu a spoléhali se na nereálné sliby a kupčení hlasů, jak to dělá Babiš,“ řekl po prvním kole voleb Peter Pavel. .

Bývalý premiér se snaží vystihnout nálady společnosti a snaží se hrát na voliče soupeře.

Babiš tak v předvolební kampani přímo nevyzýval k odmítnutí podpory Ukrajině či pomoci ukrajinským uprchlíkům s tím, že „česká vláda by se měla nejprve postarat o Čechy“.

Po prvním kole zcela změnil svůj postoj k pomoci Ukrajincům.

„Skutečně jsme pomohli Ukrajincům. Pomáháme jim, a to je dobře,“ řekl Babiš, když bylo jasné, že postoupil do druhého kola.

Petr Pavel na rozdíl od svého oponenta neustále prosazoval podporu Ukrajině a osobně sháněl prostředky na vojenskou pomoc.

Tyto skutečnosti umožňují miliardáři Babišovi prezentovat se jako budoucí „prezident světa“, vystupovat proti profesionálnímu vojákovi Pavlovi jako militantní osobě a populisticky prohlašovat: „Někdo by měl začít mluvit o míru.“

  Vojenský analytik: Rusko špatně vyhodnotilo zpravodajské informace

Mimochodem, bývalý premiér České republiky před prvním kolem voleb navštívil francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a snažil se demonstrovat své evropanství.

Babiš také uvedl, že se jako předseda vlády České republiky setkal s německým prezidentem Steinmeierem a tureckým prezidentem Erdoganem.

V této souvislosti je důležité připomenout, že vůdci Francie a Turecka jsou v kontaktu s ruským diktátorem a balancují mezi Ukrajinou a Ruskem.

Německý prezident je zcela známý pro „Steinmeierův vzorec“, který staví politické požadavky na Kyjev nad ohledy na bezpečnost a územní celistvost Ukrajiny.

Takové akcenty od expremiéra nejsou náhodné – Babiš předvádí, kam posune zemi, pokud se ujme prezidentského úřadu. Otázkou je, zda s tím souhlasí sami čeští občané.

Babiš v případě zvolení prezidentem mimo jiné slibuje, že uspořádá a uspořádá „mírový summit“ s lídry Visegrádské čtyřky (která kromě Česka zahrnuje Polsko, Slovensko a Maďarsko).

„Takže tohle bych udělal.“ Udělal bych maximum pro zprostředkování. Nabídl jsem, že uspořádám mírový summit na Pražském hradě, protože je to velmi důležité,“ řekl miliardář politik po prvním kole voleb.

A Babiš tím aktivně hraje do karty, že profesionální voják Pavel je „válečný“ a že je „válečný kandidát“.

„Pokud pan Pavel říká, že svět je iluzorní, tak s tím zásadně nesouhlasím. Nechceme válku, chceme mír,“ řekl Babiš po prvním kole.

Petr Pavel v reakci připomněl, že po ruské okupaci ukrajinského Krymu Babiš jako předseda vlády České republiky v Praze „a ani se o to nepokusil“ ani jeden mírový summit v Praze.

„Vytvářet naději, že Česká republika je dnes schopna uspořádat globální mírový summit, není nic jiného než Babišův trik,“ řekl generál ve výslužbě.

„Určitě bych nechtěl mírová jednání zlehčovat. Jen se usmívám, protože Andrej Babiš mluví jen o tom, co jsem vlastně dělal v minulosti. Nazývat mě militantem je podle mě naprosto absurdní,“ říká kandidát Pavel.

  Musíme zachránit Ukrajinu

Pavel zároveň připomněl, že se jako šéf Vojenského výboru NATO (2015-2018) snažil uvolnit napětí po anexi Krymu. A to i přes odpor některých členů aliance.

„Ačkoli to nevedlo k trvalému míru, byl to stále významný krok. Vždy jsem takové kroky dělal a budu je dělat, až k tomu budou důvody a budou vytvořeny předpoklady,“ řekl Petr Pavel.

Tedy kromě populistických výroků Babiše (které nemají reálné kroky) Pavel podniká reálné činy na cestě k míru.

To ale Babiše nezastaví a ve své rétorice se snaží hrát na témata, která jsou pro něj kluzká.

Kartu spolupráce s komunistickými tajnými službami v dobách socialismu se tedy snaží hrát i expremiér.

Babiš obvinil Petra Pavla, že je členem československé vojenské rozvědky, s tím, že Pražský hrad „neměl převzít komunistický zpravodajský důstojník, který byl spolu s KGB vycvičen k rozvracení NATO. Jen Rusko má takového prezidenta – a to je pan Putin, “přesně tak

Pravda, Babiš (již tradičně) pro svá slova nedoložil žádné důkazy o tom, že by Pavel byl spřízněn se zvláštními službami Moskvy nebo se zabýval nějakou podvratnou činností.

Zde se Babiš snažil hrát dopředu, protože je obviněn sám proti němu ve spolupráci s STB (zvláštní služba komunistického Československa).

Expremiér České republiky se narodil na Slovensku a je tam nedokončený soudní spor ohledně slovenských údajů o údajném naverbování Babiše jako informátora v roce 1982.

Budoucí miliardář v té době pracoval v zahraniční obchodní misi Československa, ale nábor neuznává všemožně.

„Kdo mě chce spojit s KGB?“ Byl bych rád, kdyby média konečně řekla pravdu – především, že jsem nikdy nespolupracoval s STB,“ řekl České televizi po prvním kole prezidentských voleb soudruh Babiš.

Takže ve druhém kole prezidentského klání se Pavel a Babiš potkají. O tom, kdo se stane vlastníkem Pražského hradu, samozřejmě rozhodne český lid.

  Politika a omezená moc marketingu

Češi vědí, co je svoboda a jaká je její cena. Stejně jako znají cenu populismu politiků, svých i „spřátelených států“.

Babiš příliš hlasitě mluví o touze po míru. O tom, že jen touha nestačí, ale skromně mlčí.

Kdysi, na konci 30. let minulého století, také vůdci „spřátelených“ k Československu – Velká Británie a Francie „nechtěli bojovat“. A také nabídli „jednoduché metody“.

Zdálo se jim, že neochota bojovat zajistí mír pro jejich země. A pro větší důvěru v takový svět byli připraveni dát agresorovi sousední „spřátelenou“ zemi.

Československo bylo tedy vydáno na milost a nemilost „sběrateli zemí“, který měl podle názoru signatářů „Mnichovského paktu“ (dokument legalizující kapitulaci) zaručit mír v Evropě.

Ani oni nechtěli bojovat, nechtěli přímo vidět hrozbu na svých hranicích. Každý zná cenu takové „touhy po míru“.

Když dnes vyvstává otázka, zda pomoci Ukrajině, nebo ne, je třeba si uvědomit to hlavní: podporou ukrajinského lidu se Evropa chrání a má možnost neuvrhnout své občany do válečného kelímku.

A když některý z politiků nabízí „jednoduché recepty“ a věří, že agresora zastavíte jednoduše tím, že se odvrátíte od toho, co se děje – vzpomeňte si na rok 1938. Občané České republiky mají na co vzpomínat. Je důležité nepodléhat populismu, který je ve válce cynický a zločinný.

Ale volba je v každém případě na vás – svobodní občané svobodné země. A na této volbě bude záviset budoucnost každého občana České republiky a státu jako celku.

Autor: Peter Jelen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..