A tak se stalo to, co se v Rusku tolik očekávalo – Putinovo odvolání. Rusové v zásadě nic nového neslyšeli – samá vyprávění: „Neonacisté, anti-Rusko, trestači“.
„Tuto zprávu předávám v těžké, pro naši zemi milníkovou dobu. V období zásadních, nevratných změn na celém světě, nejdůležitějších historických událostí, které určují budoucnost naší země a našeho lidu,“ přímá řeč diktátora.
Téměř půlhodinu svého projevu před poslanci federálního shromáždění, senátory, poslanci Státní dumy Ruské federace, 21. února dal kremelský „stratég“ Ukrajině a Západu.
Hlavní je, že se snažil ospravedlnit invazi na Ukrajinu, zatahování „genocidy Donbasu“ a přípravy „na trestající krvavou akci na Donbasu“.
„Spojené státy a NATO intenzivně rozmisťovaly své armádní základny a tajné biolaboratoře poblíž hranic naší země, ovládly dějiště budoucích vojenských operací během manévrů, připravily jim podřízený kyjevský režim, jimi zotročenou Ukrajinu, na velkou válku. A dnes to přiznávají,“ řekl Putin.
Samozřejmě jako vždy poznamenal, že Rusko údajně „udělalo vše pro mírové vyřešení problému, ale za jeho zády se připravoval jiný scénář“, zdůrazňující, že to byla Ukrajina, údajně podmaněná Západem, kdo zahájil válku proti Rusku. a že Kreml začal používat sílu a očekával údery proti jím okupovaným „historickým zemím“ Ruské federace.
„Začali válku. A používáme sílu, abychom to zastavili,“ byl možná hlavní zápas ruského diktátora.
„Ve třicátých letech otevřel Západ cestu k moci nacistům v Německu. A nyní začali měnit Ukrajinu v „anti-Rusko“, projekt, který sahá až do 19. století. S jediným cílem – odtrhnout od naší země historická území, kterým se dnes říká Ukrajina.
Nejzajímavější je, že tato teze ve skutečnosti přesně opakuje projevy sběratele půdy minulého století – hlavy nacistického Německa. Zda tomu rozumí i samotný kremelský führer, je otázkou, ale jedná podle not nacistů.
Vzpomněl jsem si na diktátora a jaderné hrozby. Pravda, vektor jeho vize se liší od toho civilizovaného: „Pamatujeme si také pokusy kyjevského režimu získat jaderné zbraně.“
Kremelský agresor se samozřejmě znovu pokusil navléci masku lidskosti a prohlásil, že „není ve válce s ukrajinským lidem, stal se rukojmím západních pánů“.
Ve snaze ospravedlnit své šílenství Putin znovu vyděsil Rusy agresí Západu, jeho touhou zničit Ruskou federaci.
„Cílem Západu je uštědřit Rusku strategickou porážku. Ukončete nás. Takto to všechno chápeme. Jde o existenci naší země. Nemohou ale nepochopit, že Rusko na bitevním poli porazit nelze,“ takto zároveň diktátor vyzývá obyvatelstvo Ruska k mobilizaci proti vnějšímu nepříteli – to je nyní pro Kreml tak nutné.
Podle ISW se Putin, aby zvýšil ruskou podporu pro válku proti Ukrajině a pokračoval v mobilizaci, snaží proměnit invazi na druhou „Velkou vlasteneckou válku“.
Dotkl se také tématu dodávek zbraní na Ukrajinu, přičemž se tomu opět pokusil alespoň slovy zabránit.
„Čím dále budou na Ukrajinu přicházet systémy dlouhého dosahu, tím dále budeme nuceni přesunout hrozbu od našich hranic,“ shrnul diktátor.
Putin, který nevědomky napadl Ukrajinu, se zapletl do grandiózního podvodu, který ho s velkou pravděpodobností bude stát moc, možná samotný fakt existence. Ale pokračuje v dobré tváři, bez hry.
Moskva po desetiletí prováděla propagandistickou a dezinformační práci na územích, která přiřadila do sféry svého zájmu.
Takže v únoru 2014 Ruská federace anektovala Krym, na jaře téhož roku obsadila Doněckou a Luhanskou oblast.
Navíc ho podpořila celá mocenská elita – Putin oficiálně dostal povolení vyslat ruské jednotky na území Krymu 1. března 2014.
Vrcholem šílenství Putinova režimu byl rok 2022 – po 8 letech hybridní války podepsal Putin 21. února dekrety uznávající tzv. „DPR“ a „LPR“ a 24. února zahájil globální invazi Ukrajina.
Ale jedna věc je, když jste si jisti, že za tři dny dojedete do Kyjeva a doufáte, že se tak zapíšete do historie vítězů, a druhá věc je, když, abyste zachránili situaci, nuceni vyhlásit mobilizaci, vrhající stále více nových Rusů do mlýnku na maso války.
Proto se kremelský diktátor musí vždy omlouvat, vymýšlet nové důvody pro své činy a posilovat je starými příběhy.
Je zajímavé, že každá Putinova fráze je snadno vyvratitelná, celý projev je lživý.
Kremelský diktátor tedy s prohlášením, že Donbas od roku 2014 „hájil právo žít na své vlastní půdě, mluvit svým rodným jazykem“ a také „věřil a očekával, že Rusko přijde na pomoc“, neříká, že před Když se tam objevili proruští militanti a později ruská armáda, nebyl Doněck v prosperitě horší než Kyjev.
A lidé na Donbasu, stejně jako na celé Ukrajině, vždy mluvili jazykem, který chtěli.
A pokud někdo „čekal na Rusko“, byl zajatcem kremelské propagandy, pak velmi rychle uviděl světlo a viděl, jaké je skutečné Rusko.
Ruský diktátor ujišťuje své občany, že udělal „všechno, co bylo možné, aby problém vyřešil mírovými prostředky“, ale za zády Ruské federace se „připravoval úplně jiný scénář“.
Západ podle kremelského schizofrenika „cvičil“ ukrajinské důstojníky, dodával zbraně a ještě před ruskou invazí vyjednával dodávky systémů protivzdušné obrany, bojových letadel a dalšího vojenského materiálu do Kyjeva.
Když se ale na situaci podíváte upřímně, tak před začátkem ruské invaze na Ukrajinu se Kyjevu ani nesnilo o zbraních, které začaly přicházet po únoru.
Putin totiž Ukrajinu vyzbrojil vlastníma rukama, a tak svou agresí donutil Západ pomoci Ukrajincům.
No a absurdita s informacemi o rozmístění armádních základen USA a NATO u hranic Ruské federace, „tajných biolaboratoří“. Tohle je naprosté šílenství.
A další zajímavostí je poznámka, že v moderním světě „by nemělo docházet k dělení na takzvané civilizované země a všechny ostatní“.
Putin chce „čestné partnerství, které popírá jakýkoli druh exkluzivity, o to agresivnější“. Cynicky přitom zapomíná na moment, že je to on, kdo o sobě tvrdí, že je exkluzivní (a neustále to prohlašuje).
Navíc právě agresivita je charakteristickým znakem Kremlu – sám majitel chce mít neomezenou moc a diktovat světu své podmínky.
A jak uspěje, závisí na rozhodnutích přijatých civilizovanými zeměmi na podporu Ukrajiny. Právě tam se dnes skutečně rozhoduje o budoucnosti kontinentu a celého světa.
Autor: Franz Hoffman
