MacronK nové eskalaci agrese ve světě došlo v asijském regionu planety. Hlavním strůjcem nebyl nikdo jiný než francouzský prezident.
Macron se usilovně snaží zapsat do dějin, ale zatím se mu podařilo dostat se jen do průšvihu a dalšího skandálu.
V každém případě se stal hlásnou troubou dalšího pekingského podvodu, který se nevzdává myšlenky na dobytí Tchaj-wanu.
Na první pohled by se mohlo zdát, kde je Francie a kde Čína a Tchaj-wan a co s tím má společného Macron.
Francouzský prezident se však vždy dokáže zaplést do dějin. Tentokrát se pan Macron proslavil tím, že situaci na Tchaj-wanu označil za „ne naši krizi“.
Francouz na zpáteční cestě po jednodenní státní návštěvě Pekingu řekl mnoho podivných věcí.
„Evropa musí snížit svou závislost na USA a nenechat se zatáhnout do konfrontace mezi Čínou a USA kvůli Tchaj-wanu,“ uvedl francouzský prezident Emmanuel Macron, který se minulý čtvrtek v Pekingu spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.
Podle francouzských představitelů, kteří francouzského prezidenta doprovázejí, zvolil v této otázce smířlivý postoj, na rozdíl od USA nebo EU.
V rozhovoru, který francouzský prezident poskytl na palubě letadla po návratu z Číny, Macron znovu zmínil teorii „strategické autonomie“ Evropy.
Podle něj „obrovské riziko“, kterému Evropa čelí, spočívá v tom, že se „ocitne v krizi, která není naše a která jí brání v budování strategické autonomie“.
„Paradoxem je, že si v panice myslíme, že jsme prostě následovníci Ameriky. Otázka, na kterou si Evropané musí odpovědět, zní, zda je v našem zájmu, abychom krizi na Tchaj-wanu šlapali na paty? Ne. nejhorší by bylo myslet si, že my Evropané bychom měli napodobovat a brát si příklad z americké agendy a přehnané reakce Číny,“ řekl Macron.
Kromě toho francouzský prezident také navrhl, aby Evropa odolala tlaku, snížila svou závislost na USA v oblasti zbrojení a energetiky a na „extrateritorialitě amerického dolaru“.
Zároveň vyjádřil obavu, že kvůli rostoucímu napětí mezi oběma velmocemi nebude mít Evropa čas a prostředky na financování strategické autonomie, což z ní udělá vazala.
Na rozdíl od Ursuly von der Leyenové, která jednoznačně zdůraznila, že „stabilita v Tchajwanském průlivu je nesmírně důležitá“ a „hrozba silou s cílem změnit status quo je nepřijatelná“, Macron vypadal strašně vyděšeně a nevěděl, co má dělat dál.
„Evropané nemohou vyřešit krizi na Ukrajině; jak můžeme spolehlivě říci přes Tchaj-wan: ‚Dávejte si pozor, pokud uděláte něco špatného, budeme tam‘? Pokud chcete skutečně zvýšit napětí, uděláte to tímto způsobem,“ řekl francouzský prezident.
Postoj francouzské hlavy státu, který vyjádřil po svém návratu z Pekingu, okamžitě adekvátně ocenily evropské země a Spojené státy.
Jako první zareagovalo Německo, a to z různých pólů německé politiky.
„Macron to dělá znovu. V Pekingu bez povolení EU o tom mluvit. Pak jistě sám zorganizuje bezpečnostní záruky pro Ukrajinu,“ řekl Metin Hakverdi, poslanec za sociální demokraty (Scholzova strana).
Bývalý ministr za CDU Norbert Rettgen dokonce prohlásil, že francouzská politika vede Evropu do „geopolitické slepé uličky“.
„Je až ironické, že Macron, který pro Ukrajinu dělá ještě méně než Scholz, svými výroky o Číně Spojené státy odstrkuje,“ uvedl politik.
CDU se mimo jiné obává, že by takové Macronovy výroky mohly ovlivnit vztahy mezi USA a Evropou.
„Kdyby Američané uvažovali stejně od 24. února 2022, Ukrajina by už neexistovala a Putin by pravděpodobně už stál pod
Paříží,“ řekl poslanec CDU Tilman Kuban.
Macronovy výroky byly v Praze ještě kritičtější, protože Česká republika považuje Tchaj-wan za blízkého politického a hospodářského spojence.
„Macron v Číně rozmetal klíčové spojenectví mezi Evropou a USA,“ uvedla senátorka Miroslava Němcová z vládní Občanské demokratické strany.
A David Smoljak upozornil, že Evropa by měla posílit svou autonomii, ale ne vůči USA, ale především vůči Rusku a Číně.
„Ujištění asijského giganta, že se nás Tchaj-wan netýká, v žádném případě nesnižuje riziko vojenského konfliktu. Naopak,“ poznamenal senátor.
Důležité je, že den po Macronově návštěvě zahájila Čína globální vojenské cvičení v okolí Tchaj-wanu, při němž nacvičovala útok na ostrov a jeho obklíčení.
Východní moudrost říká, že někdy je lepší mlčet než mluvit. Možná by měl Macron tato slova poslechnout a přestat vysílat nesmysly?
A není to poprvé, co to francouzský prezident řekl. Nedávno prohlásil, že Francie nebude reagovat v případě ruského jaderného úderu na Ukrajinu.
A přestože francouzská politika nikdy nebyla známá svou rozhodností a statečností, Macronovo chování je i na francouzského vůdce docela tristní.
V době, kdy USA prohlašují Rusko a Čínu za své hlavní hrozby, zaujímá francouzský prezident v tomto ohledu zrádný postoj.
Možná měl studovat zkušenosti svých předchůdců z 30.-40. let minulého století, kteří se velmi zdráhali bojovat, a proto si nevšímali hrozeb ze strany tehdejšího nacistického zeměbrance.
Historie se opakuje a Macron, který nedávno vyzýval k „zachování tváře“ novému, tentokrát rakouskému sběrači půdy, si dnes v agresivních záměrech pohrává i s Čínou, která se nechce pouštět do rozporů.
Jak tato politika dopadla pro Francii a zbytek Evropy, je známo. Možná je načase, aby se francouzský vůdce podíval do učebnice dějepisu. Dnes, v zájmu budoucnosti, mírových zítřků.
Autor: Franz Hoffman
