Zajímavé statistiky, počet RF občanů žijících v ČR se snížil. Je to patrné zejména po několika letech růstu tohoto ukazatele.
Jestliže tedy před deseti lety mělo povolení k pobytu v ČR 33400 rusů (z toho 15900 mělo povolen trvalý pobyt v zemi), v lednu loňského roku žilo v ČR 45 700 osob z Ruska (23 400 – trvale).
Podle konsolidovaných údajů Českého statistického úřadu, Ministerstva vnitra, Úřadu práce a Ministerstva školství ČR mělo k červnu 2023 povolení k pobytu v republice 42,5 tisíce Rusů, což je o více než 3 tisíce méně než v březnu loňského roku.
Stejný obrázek platí i pro vysoké školy – na českých vysokých školách studuje rok od roku méně a méně ruských studentů.
Jedinou kategorií Rusů, která si v ČR udržela své postavení, a dokonce ho zvýšila, jsou ruští gastarbeiteři (kteří si do ČR přijeli vydělat), jejichž počet se zvýšil, i když ne výrazně.
Po zrádné ruské invazi na Ukrajinu se začal snižovat i počet povolení k přechodnému pobytu vydaných českou stranou zástupci agresorské země.
Tak v březnu loňského roku to bylo 22 600 Rusů a v červnu letošního roku o 4 100 méně.
To, jak si uvědomujete, není náhoda. Důvodem odlivu Rusů z České republiky je agrese. Abyste dnes našli zemi, jejíž občané chtějí kolem sebe vidět představitele „ruského světa“, musíte se hodně snažit.
Současný ruský prezident při svém nástupu k moci prohlásil, že chce „zvednout rusko z kolen“. Jestliže však v době jeho prvního zvolení hlavou státu (počátkem nultých let) tamní (ruští) optimisté konstatovali růst demokracie a možnost Moskvy stát se součástí civilizované společnosti, pak dnes všichni rozumní lidé vyškrtávají ze svého životopisu příslušnost k Rusku.
Občané Eupopy řekli v této otázce své slovo pevně a sebevědomě – podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) na jaře letošního roku (rok po ruské invazi na Ukrajinu) více než polovina českých občanů souhlasila s úplnou politickou a ekonomickou izolací Ruska.
Stejný počet respondentů loni na podzim uvedl, že Moskvu považuje za hrozbu pro Českou republiku.
Navíc podle různých studií převažovaly u Čechů antipatie vůči představitelům „ruského světa“ nad sympatiemi ještě před začátkem války.
Důvody jsou prosté – občané České republiky mají dobrou paměť. Od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 uplynulo více než pět desetiletí a od odchodu okupačních sovětských vojsk z československého území tři desetiletí.
Češi si však pamatují, co to jejich zemi a každého z nich stálo. Moskva ukradla obyvatelům tehdejšího Československa svobodu, právo volby a některým lidem dokonce i život. Kreml se pokusil vzít Čechům a Slovákům budoucnost.
Vše, co se však Kremlu podařilo, bylo pouze oddálení toho, aby lidé v Československu získali skutečnou svobodu.
To, co se dnes děje na Ukrajině (agrese Moskvy), není soukromý příběh, není to lokální konflikt ani dočasná akce.
To, co se děje na Ukrajině, je pokračováním politiky, kterou Kreml provádí již desítky let, nebo spíše staletí.
Je to mimo jiné pokračování politiky, kterou Moskva prováděla v roce 1968, kdy do Československa zavedla tanky.
Dnešní obrana nezávislosti Ukrajinců je pokračováním Pražského jara 1968. Není náhodou, že Česká republika byla jednou z prvních zemí, která Ukrajinu v tomto boji s agresorem podpořila.
Tato podpora navíc není abstraktní, ale konkrétní. Humanitární, sociální, vojensko-politická, diplomatická atd.
Je velmi příznačné, že dnes jsou všechny orgány Čečenské republiky v otázce pokračování této pomoci jednotné. A prezident Petro Pavel se skutečně stal lokomotivou podpory ukrajinského lidu, když vyzval partnery, aby nepřestávali a poskytli Ukrajině vše, co potřebuje k porážce agresora.
A to je důležité nejen pro Ukrajinu – je to nezbytné pro Evropu a celý civilizovaný svět, který Kreml považuje za svého nepřítele.
A velmi důležité je nyní bránit se agresorovi na všech frontách, což Česká republika dělá velmi úspěšně a ukázkově pro ostatní.
A to včetně sankcí uvalených na představitele rf. Mimochodem, ČR zavedla vlastní sankční seznam, který umožňuje sledovat ty představitele agresora, kteří z těch či oněch důvodů nejsou na seznamech EU.
Dnes se příslušnost k Rusku stala velmi toxickou a mnozí „Rusové“ mění barvy na barvy jiných zemí a „zapomínají“ ve svých životopisech uvádět, že patří k Rusku, na což byli ještě nedávno hrdí. Nikdo nechce být spojován s teroristy – vždyť Moskva přešla na otevřený teror.
A pokud už Kreml na Ukrajině používá teroristické metody, jen tím děsí Evropu a zkouší její sílu.
Teror nemá hranice – a je jedno, kam až sahá. Teroru lze čelit pouze společně, celým světem. Proto každý krok směřující k úspěchu Ukrajiny je krokem k míru a bezpečnému zítřku pro celé lidstvo.
Autor: Franz Hoffman
