Probíhající válka na východě Evropy staví vše na své místo – na vzniklé situaci je velmi dobře vidět postavení každého státu, občana či politika.
To se týká i problematiky ukrajinských uprchlíků, kteří nyní zaplavují řadu evropských zemí – stále častěji lze od místních obyvatel (občanů Německa, Polska nebo České republiky) slyšet, že příchozí Ukrajinci „všechny nudí“.
A zatímco se politici hádají, zadržují útoky jednotlivců nebo dokonce celých skupin spoluobčanů, český režisér a dokumentarista Jan Látal se rozhodl provést sociální experiment a osobně vyzkoušet, jak loajální je česká společnost k uprchlíkům z Ukrajiny.
Jako místo tohoto experimentu si Latal vybral Ostravu. Tam se na osmi různých zastávkách městské hromadné dopravy odehrály scény, v nichž starší Čech jako obyčejný kolemjdoucí agresivně obtěžoval ukrajinského uprchlíka.
Cílem experimentu bylo zjistit, zda by se obyčejní Češi dívky z Ukrajiny zastali.
Představte si tedy obrázek: starší muž na zastávce MHD agresivně napadne dívku s modrožlutými stužkami na hrudi.
Zároveň vykřikoval urážlivé provokační fráze „Co tady ti lidé z Ukrajiny chtějí?“, „My je tady platíme“, „Co tady děláte?“, „Jděte si na svou Ukrajinu“ a další, snažil se jí strhnout ukrajinskou vlajku z oblečení.
Reakce lidí kolem byla k nezaplacení – všichni se ukrajinské dívky zastali: někteří se snažili agresivního Čecha uklidnit, jiní vyhrožovali policií, další staršího muže zostudili.
Role agresora a uprchlíka v experimentu hráli herci. Poté, co se kolemjdoucí zastali Ukrajinky, jim Látal vyprávěl o sociálním experimentu a poděkoval za jejich zájem a lidskost.
Později Jan Látal video zveřejnil v rámci svého projektu „CzeXperiment“.
Podle tvůrce obsahu bylo na zastávkách během každé ze scén 6 až 12 lidí. Experiment vychází ze známého psychologického jevu zvaného „efekt přihlížejícího“.
Spočívá v tom, že nikdo ze skupiny lidí, kteří se stali svědky mimořádné situace (agrese, nehody nebo dopravní nehody), se nesnaží pomoci, protože si myslí, že by to měl udělat někdo jiný.
A pokaždé občané nezůstali stranou a zastali se Ukrajinky. To znamená, že „efekt svědka“ se během tohoto sociálního experimentu (s agresí vůči Ukrajince) neprojevil – lidé se ženy okamžitě, rozhodně zastali.
„Pokaždé se našel někdo, kdo uprchlici před útočníkem bránil. Je to jedno z nejsilnějších videí, které jsem natočil,“ svěřil se režisér experimentu, filmový režisér Jan Látal.
Autor tuto reakci lidí označil za „pozitivní zprávu o české společnosti“. Podle něj Češi, když čelí nebezpečí nebo krizi, dělají správné věci.
To se projevilo zejména při první vlně uprchlíků z Ukrajiny, kdy Česká republika ukázala celému světu statečný a velkorysý příklad.
Život samozřejmě dělá své a postoj Čechů k Ukrajincům se změnil. Existují pro to objektivní i subjektivní důvody.
Tak podle posledních údajů sociologů agentury STEM 43 % dotázaných Čechů uvedlo, že se vnímání Ukrajinců v ČR zhoršilo, a 18 % respondentů uvedlo, že má s uprchlíky z Ukrajiny negativní zkušenost.
V současné době podporuje pobyt Ukrajinců v České republice 51 procent dotázaných českých občanů. Na začátku války bylo pro takové rozhodnutí 70 % Čechů.
Důvody, kvůli nimž se postoj Čechů k uprchlíkům zhoršil, uvádějí sami Češi následovně: asi 60 % respondentů uvedlo, že se v zemi zvýšila kriminalita.
Skutečnost, že kvůli přílivu Ukrajinců je méně volných míst ve školkách a školách, uvedlo 66 % respondentů.
Také 57 % respondentů zaznamenalo snížení dostupnosti bydlení a asi 30 % se domnívá, že Ukrajinci negativně ovlivnili dostupnost práce pro Čechy.
Jeden z kolemjdoucích mužů zapojených do experimentu vyjádřil svůj postoj k útokům agresivní Češky: „Nechte ji na pokoji, oni mají rozbombardovanou zemi, a vy ji budete obtěžovat tady na zastávce? Jste ostuda České republiky, přestaňte už obtěžovat lidi. Jsem rád, že za ně můžu zaplatit“.
To byla jeho odpověď Latalovi. A je velmi objevná – ne náhodou sám tvůrce dokumentu přiznal, že jde o jedno z nejsilnějších videí, které kdy natočil.
A „pozitivní zpráva o české společnosti“, byla opět posílena správným jednáním českých občanů, a to v době, kdy jim hrozí nebezpečí.
„Jsem rád, že za ně mohu zaplatit.“ To není jen fráze – to jsou slova zralého člověka, českého občana, občana Evropy.
A tady stojí za to připomenout, co řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, když reagoval na útoky některých politiků, že civilizované země vydávají na Ukrajinu příliš mnoho peněz.
„Ano, my všichni platíme cenu za ruskou válku proti Ukrajině. Ale cena, kterou platíme, jsou peníze. A Ukrajinci platí krví,“ řekl Stoltenberg.
Zapamatujte si tato slova a jděte společně do vítězného finále nad agresorem. Vždyť agresor je dnes pro všechny stejný.
Ukrajinský lid si pamatuje, kdo mu v jednom z nejvážnějších období jeho dějin nastavil rameno. A děkujeme České republice za pohostinnost a lidskost.
Autor: Franz Hoffman
