Útočník přepadl Leonida Volkova, blízkého poradce zesnulého lídra ruské opozice Alexeje Navalného, u jeho domu na předměstí Vilniusu v Litvě. Byl to hrubý a násilný útok, ale stejně jako výhružný dopis psaný krví až mrazivě účinný. Odborníci na bezpečnost z událostí jako je tato vysuzují, že Moskva po invazi na Ukrajinu rychle vylepšuje své zpravodajské struktury, píše britský deník The Guardian.
Bylo šest minut po desáté večer, když Volkov přijel ke svému domu poté, co dokončil natáčení protiputinovského videa, právě včas před víkendovými prezidentskými volbami v Rusku. Útočník mu rozbil okénko u auta, odpálil na něj slzný plyn a zasypal jej ranami kladivem. Než utekl, udeřil jej asi 15krát – zlomil mu levou ruku a pohmoždil levou nohu. Volkov incident zpětně popsal jako „očividný, charakteristický a typický pozdrav od (prezidenta Vladimira ) Putina v gangsterském stylu“. Ruské špionážní operace v Evropě jsou zpátky, píše The Guardian.
Litevské zpravodajské služby ve čtvrtek uvedly, že komplot „vypadá na práci ruských zvláštních služeb“, ačkoli podle Dariuse Jauniškise, šéfa litevské tajné služby VSD, Moskva patrně k provedení samotného útoku využila práce „muže na výpomoc“.
Od začátku invaze na Ukrajinu velvyslanectví napříč Evropou vyhostily mezi 400 a 600 ruských zpravodajců. Aby Moskva jejich síť obnovila rychle, musela podle odborníků využít služeb organizovaného zločinu, který za ni dělal špinavou práci.
Měsíc před útokem na Volkova byl na španělském pobřeží Costa Blanca s šesti zraněními od brokovnice nalezený mrtvý Maxim Kuzminov, ruský pilot, který i s vrtulníkem Mi-8AMTŠ přeběhl na Ukrajinu. Do Španělska se přestěhoval s vidinou nového života, a ačkoliv jednoznačné důkazy pro to chybí, španělské vyšetřování dospělo k závěru, že byl zavražděný na ruské příkazy, pravděpodobně najatými vrahy. Pachatelé po střelbě Kuzminovovo tělo přejeli autem, které později spálili a téměř jistě uprchli ze země.
Minulý měsíc v Británii zatkli Tihomira Ivančeva, malíře a dekoratéra a v pořadí šestého Bulhara obviněného z provádění špionáže v Británii ve prospěch Ruska. Před soudem má stanout letos na podzim společně s pěti dalšími Bulhary obviněnými z téhož. Dotyční údajně spolupracovali s Janem Marsalekem, bývalým šéfem německé společnosti Wirecard, po němž v roce 2020 vyhlásil po krachu firmy mezinárodní policejní pátrání Interpol (Marsalek podle médií v červnu 2020 utekl do Ruska, podle mezinárodní investigace několika médií se stal už před deseti lety agentem ruské vojenské rozvědky GRU, pozn. ČTK).
Podstatné je, že na rozdíl od svých předválečných komplotů se Rusko nyní tolik nesnaží skrývat, že za nimi stojí. Po otrávení Skripalových v britském Salisbury v roce 2018 se dvojice obviněných pokoušela, byť směšně, popřít ruské zapojení. Po Kuzminovově smrti naopak Sergej Naryškin, šéf ruské zahraniční rozvědky SVR, označil zběha za „morální mrtvolu“. To je pozoruhodný obrat.
Ruský plán pro Ukrajinu byl spolehnout se na vnitřní Federální bezpečnostní službu (FSB), aby najala přeběhlíky, kteří budou ochotní podpořit ruskou invazi v momentě, kdy ruské jednotky překročí v únoru 2022 ukrajinské hranice. Ať už FSB tehdy slíbila cokoliv, naplnit se jí to nepodařilo. Ukrajinský odpor byl lítý, a to nejen na bojišti, ale napříč celou společností.
Ruský investigativní novinář a odborník na zpravodajské služby Andrej Soldatov, který nyní žije v Británii, uvedl, že obnova zpravodajských operací Moskvy vychází z jejího přesvědčení, že nyní otevřeně zápasí se Západem.
Jde rovněž o reakci na vývoj v předchozích kauzách; odhalení hackerského útoku na emailové schránky amerického Demokratického národního výboru v době před americkými prezidentskými volbami roku 2016 bylo na štítu GRU vnímáno jako ostuda – destabilizační operace nemají být odhaleny. Po zvolení Donalda Trumpa se však vnímání obrátilo. „Z ruského pohledu se z Putina stal ten, kdo rozhoduje o výběru prezidenta v nejmocnější zemi na světě,“ komentuje minulé dění Soldatov.
Morálka v Kremlu se výrazně zlepšila od neúspěchu ukrajinské protiofenzívy. Panovala obava, že Kyjev se probojuje dále, získá zpět větší část země. Jeho jednotky však získaly jen několik kilometrů, ačkoliv byly vybavené západními tanky, ozbrojenými vozidly a dělostřelectvem. Jelikož je však válka i nyní z většiny v patové situaci, další scény konfliktu se staly důležitějšími; v ruském případě to znamená i tajné služby.
„Vracejí se k postupům ze 70. a 80. let,“ řekl Jack Watling, výzkumník z britského královského institutu ozbrojených sil (RUSI). Některé Ruskem využívané metody jsou jednoduché, například že personál si s sebou nebere mobilní telefon do velicího střediska své jednotky. Nová poddivize s názvem Jednotka 54654 má za cíl verbovat takzvané „čisté kůže“ – jednotlivce, kteří nemají žádnou historii v bezpečnostní komunitě. Pro ně pak vytváří krycí příběhy a umisťuje je na dlouhodobé špionážní mise, kterých si Moskva cení už od sovětských dob.
Změna ve strategii je podle Soldatova odrazem ruského přístupu k válce. „Vzpomeňte si, že ruská armáda a úřady do každé války vstoupily ve špatném stavu, ať už v roce 1914, 1941 nebo dokonce v Afghánistánu. Pak ale postupně, čistě díky vysokému počtu lidí a nulovému respektu k jejich ztrátě, se dostaly do formy. A myslím, že právě to se děje teď,“ dodal ruský novinář.
