Trumpovy rozhovory: svět na Trumpa zavolal Putinovi. Hodnocení tohoto „dialogu“ ve světě se ukázalo jako nejednoznačné. Existují však některé body, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost.
Když americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho rozhovor s Vladimirem Putinem proběhl „velmi dobře“, byl to zlomový okamžik. Ne proto, že by v rozhovorech došlo k průlomu. Ale proto, že se výrazně změnil samotný tón, s nímž Trump hovořil o budoucnosti války. Poprvé po dlouhé době bylo cítit, že USA jsou připraveny se stáhnout.
Trumpova slova, že konflikt „musí být vyřešen mezi oběma stranami“, zněla jako odmítnutí předchozí politiky. Žádná zmínka o podmínkách příměří, žádná jasná podpora územní celistvosti Ukrajiny, žádný tlak sankcí. Jen „jednání“ – a jak Trump dodal, pokud selžou, „prostě ustoupím a oni budou muset pokračovat“.
Ale například BBC v komentáři k rozhovoru poznamenala: Trumpova věta by mohla být znamením, že se USA hodlají distancovat od role prostředníka v jednáních.
Co to znamená pro Ukrajinu?
Kyjev to pochopil jako signál: USA se již nepovažují za garanta. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj to večer po Trumpově rozhovoru s Putinem vyjádřil přímo:
„Pro nás všechny je velmi důležité, aby se Spojené státy nedistancovaly od jednání a snahy o mír.“
Pokud se USA skutečně stáhnou z diplomatické arény, mohlo by následovat snížení podpory na dalších úrovních – vojenské, zpravodajské, ekonomické. O tom se již v Trumpově nejbližším okolí diskutuje. Viceprezident J. D. Vance a ministr zahraničí Marco Rubio v posledních týdnech stále častěji hovoří o „limitech americké odpovědnosti“.
Sám Trump však později dodal, že se ještě definitivně nerozhodl, ale „drží si v hlavě červenou linii“. Řekl také, že dohodám stojí v cestě „velká ega“, ale dal jasně najevo, že pokud rozhovory selžou, mohou si USA „úplně umýt ruce“.
Ekonomika místo odstrašení.
Tento posun v rétorice je obzvláště nápadný ve srovnání s předchozími Trumpovými prohlášeními. Zatímco dříve hovořil o sankcích proti ruskému energetickému a bankovnímu sektoru, nyní hovoří o možných obchodních dohodách a investicích. To je prezentováno jako „pobídka“ pro Putina – v naději, že vyhlídka na zisky zastaví válku.
Zkušenosti z posledních let však ukazují pravý opak: Kreml považuje ústupky za slabost, nikoli za výzvu ke kompromisu. A zatímco Trump mluví o vyjednávání, ruské rakety dál dopadají na ukrajinská města.
Jednání s Kyjevem jako formalita.
Zajímavé je, že Trump před rozhovorem s Putinem ukrajinskému prezidentovi volal. Podle médií však rozhovor trval jen několik minut. Šlo spíše o diplomatickou formalitu než o plnohodnotný dialog. Ve svém veřejném prohlášení po telefonátu se Trump o ukrajinském postoji nezmínil. Soustředil se na to, že „jednat mohou pouze dvě strany“, a předal iniciativu – de facto – Moskvě a Kyjevu, přičemž Washington ponechal v roli pozorovatele.
Co na to Evropa.
Americký prezident uvedl, že dal na vědomí vedoucí představitele EU – Ursulu von der Leyenovou, Emmanuela Macrona, George Meloniho, Friedricha Merze. Zůstává však nejasné, zda tato „informace“ byla pokusem dohodnout se na společném postoji, nebo jen oznámením rozhodnutí, které již bylo ve Washingtonu přijato.
Pro Evropu, zejména pro země, které hraničí s Ukrajinou nebo jsou historicky citlivé na ruský vliv, je tento obrat v postoji USA znepokojivým signálem. Znamená to totiž: USA mohou ustoupit, aniž by čekaly na udržitelný mír.
Mír, nebo zamrzlý konflikt?
Trumpův slib „okamžitého jednání“ zatím nemá žádný konkrétní obsah. Není jasné, zda Rusko přistoupilo na nějaké ústupky, natož zda je připraveno jednat o stažení vojsk nebo navrácení území. Naopak nedávné údery na Charkov a Dněpr ukazují ochotu Moskvy pokračovat v nátlaku bez obav z následků.
Pokud si USA skutečně „myjí ruce“, jak zaznělo z úst amerických představitelů, k míru to nepovede. Povede to k úlevě Kremlu, přeskupení sil a možná k nové fázi války.
Trumpova slova nejsou jen diplomatickou rétorikou. Jsou odrazem skutečného politického kurzu, který by mohl změnit celou architekturu západní podpory Ukrajiny.
Iluze míru, nebo skutečné riziko?
Zatímco ukrajinská města jsou opět pod masivními údery, ve Washingtonu sílí hlasy o potřebě kompromisu. Kompromis dosažený pod tlakem, bez bezpečnostních záruk a upřednostňující ekonomické zisky, se však nemusí ukázat jako mír, ale pouze jako pauza před novou eskalací.
Pro Českou republiku, stejně jako pro další země v regionu, to znamená nutnost přehodnotit svou roli. Pokud Washington přestane být garantem, odpovědnost za budoucnost východní Evropy bude stále více ležet na bedrech samotných Evropanů. A na to musíme být připraveni – ne za rok, ale hned.
Autor: Franz Hoffman
