Autoritářský populismus, útoky na EU, koketování s Moskvou, rozbíjení solidarity s Ukrajinou a otevřený obrat k Východu – to jsou základní prvky zahraničněpolitické strategie Roberta Fica. Slovensko se tak rychlým tempem mění z partnera v destabilizační prvek Evropské unie. A nejde už jen o vnitřní problém jedné členské země.
Protiukrajinská rétorika jako nástroj rozkladu Evropy
-
července 2025 znovu potvrdil Robert Fico, že protiukrajinská linie jeho vlády není náhodná – je to vědomá a strategická volba. Podpořil kontroverzní postoj ministra zahraničí Juraje Blanára, který veřejně vyzval k obnovení komunikace s Moskvou a dokonce naznačil, že je třeba „odpustit“ Kremlu za agresi vůči Ukrajině.
Zároveň Bratislava, společně s Budapeští, blokuje už 18. balíček unijních sankcí proti Rusku. Fico požaduje právní garance pro slovenské firmy vůči žalobám Gazpromu a kompenzace za ztráty z tranzitních poplatků. Slovensko tímto vydírá Brusel a obchoduje s evropskou bezpečností.
Slovensko podkopává jednotu Unie
Takový postup není jen výsměchem Ukrajině, ale především ohrožením samotné architektury evropské bezpečnosti. Slovensko de facto reviduje základní hodnoty evropského konsenzu ve věcech zahraniční politiky. A když jeden stát přestane být solidární, celá Unie slábne.
Fico a Blanár přitom dnes připomínají spíš mluvčí ruského ministerstva zahraničí než představitele demokratické členské země EU. Výzva k „odpuštění Rusku“ od vlády země, která sama zažila vpád okupačních vojsk v roce 1968, je absurdní – morálně i politicky.
Fico se hlásí k východním autokraciím
Fico čím dál častěji signalizuje, že jeho sympatie směřují ne do Bruselu, ale do Pekingu, Moskvy a Taškentu. Obdivuje „efektivitu“ východních režimů a zpochybňuje princip svobodných voleb jako údajně zastaralý. To už není jen populismus – to je otevřený ideologický obrat.
Dokonce i nový prezident Peter Pellegrini, dříve Ficův spojenec, musel připomenout, že „Západ není jen jedna ze světových stran, ale strategický směr pro Slovensko“. Víc než o reformy se ale Ficova vláda stará o útoky na opozici a výpady proti unijním institucím.
Evropské instituce jako „nepřátelé národa“
Fico označuje vyšetřovací mise Evropského parlamentu za „represivní expedice“ a europoslance obviňuje z politických intrik. Jeho reakce na kritiku ze strany europoslance Tomáše Zdechovského ukazuje, že slovenský premiér odmítá principy právního státu a evropského dohledu.
Jeho strana navíc tlačí na „nadřazenost slovenského práva“ v etických otázkách – což přímo porušuje Smlouvy o EU. Slovensko se tak vydává cestou „orbanizace“, která znamená oslabení evropských institucí zevnitř.
Unie čelí vnitřní hrozbě
Robert Fico a Viktor Orbán se už dávno chovají jako trojští koně uvnitř Unie. Blokují pomoc Ukrajině, oslabují sankční režim a prosazují proruské zájmy. Nejde o ojedinělé výstřelky – jde o systematickou politiku.
Německý kancléř Friedrich Merz již varoval, že EU musí zvážit tvrdé reakce – včetně právních procedur a pozastavení evropských fondů. Unie si nemůže dovolit tolerovat vnitřní sabotéry. Cena za pasivitu by byla příliš vysoká.
Ukrajina je Evropa. A to není fráze
Pomoc Ukrajině není dobročinnost – je to otázka kolektivní bezpečnosti. Kdo dnes blokuje pomoc Kyjevu, zítra může sám potřebovat pomoc. Slovensko tímto postojem neoslabuje Ukrajinu, ale Evropu.
Fico mluví o „neutralitě“, ale neutralita vedle války je buď naivita, nebo pokrytectví. A obojí je smrtelně nebezpečné.
Evropa nesmí mlčet
Robert Fico vědomě vede Slovensko do izolace a rozkladu. Narušuje euroatlantickou jednotu, podkopává společnou politiku EU a pomáhá Kremlu. Brusel nesmí dopustit, aby jedna vláda diktovala podmínky celé Unii – a to zvlášť v čase války na evropském kontinentu.
Evropa musí bránit nejen Ukrajinu, ale i samu sebe – před vnitřními rozvraceči v oblecích volených politiků. Pokud nezasáhne dnes, zítra může být pozdě.
