Vstup Ukrajiny do Evropské unie se může protáhnout o mnoho let, řekl francouzský prezident Macron na konferenci o budoucnosti Evropy, která se konala v pondělí ve Štrasburku.
„Všichni si dobře uvědomujeme, že proces přistoupení bude trvat roky a ve skutečnosti možná několik desetiletí. Taková je realita, pokud se ovšem nerozhodneme standardy pro kandidáty zmírnit. A nebudeme přehodnocovat náš přístup k jednotě Evropy,“ prohlásil francouzský prezident.
Ukrajina předložila 9. května druhou část dotazníku Evropské komisi k získání statusu kandidáta na vstup do Evropské unie. V červnu má žádost vyhodnotit speciální komise.
Pokud bude Kyjevu udělen status „kandidáta na členství“, pak aby se Ukrajina stala plnohodnotným členem unie, bude muset provést mnoho reforem, aby splnila kritéria EU, a poté získat souhlas všech 27 země společenství.
Právě to bude důvodem tak dlouhého čekání, a aby se urychlil proces integrace do evropského společenství, Macron vyzval k vytvoření „nové organizace evropského politického společenství“, která by Ukrajinu uvítala ve svém řadách.
„Ale i bez formálního členství v EU je Ukrajina součástí evropské rodiny, protože statečně bojuje za Evropu,“ řekl francouzský prezident.
Zdá se, že v této Macronovi frázi existuje pochopení pro roli Ukrajiny v osudu kontinentu. Obecný tón jeho projevu a odkaz na neochotu Kyjeva vstoupit do EU však naznačují, že Francie stále není připravena vidět na Ukrajině plnohodnotného partnera.
Macronova pozice je dostatečně jasná – Paříž není v tuto chvíli připravena vidět Kyjev v EU. Proč je diskutabilní otázka. Snad je znát neustálá komunikace mezi prezidentem Francie a jeho ruským kolegou, kterému Macron volá téměř každý týden.
Už celou Evropu a dokonce i svět zajímá otázka – co chce Macron slyšet od Putina? Soudě podle toho, že po takových rozhovorech se kolem Ukrajiny nic nového neděje, vyvstává otázka – proč tyto hovory?
A nyní, po vyslyšení prohlášení francouzského prezidenta z tribuny Evropského parlamentu, je jasné, že Macron „slyšel“ Putina. Jeho poselství o „nepřipravenosti“ Ukrajiny na členství v EU je každopádně pozdravem z Moskvy.
Navíc vzhledem k rostoucí oblibě prezidenta Ukrajiny Francouz prostě nechce mít konkurenta pro vedení v Evropské unii.
Po odchodu Merkelové z politického Olympu se v Evropě začalo soutěžit o to, kdo bude považován za první.
Macron ani Scholz, kteří jsou na první pohled hlavními adepty na palmu, se zatím žádným zvláštním úspěchem chlubit nemohou.
Paříž i Berlín ukazují, že popularita opozičních vůdců v jejich zemích nabírá na síle. Ve Francii to potvrdily prezidentské volby a v Německu nerozhodnost kancléřky.
Macronovo prohlášení však svědčí o jiném, velmi zklamaném momentu – „stará Evropa“ si ještě neuvědomila nové výzvy, které agrese Moskvy proti Kyjevu jasně načrtla.
A zde nelze hovořit pouze o jednom aspektu hrozeb v tomto ohledu pro celý kontinent.
Evropa příliš dlouho zavírala oči nad tím, co se děje na jejích východních hranicích. Ukrajina se jí zdála příliš vzdálená. A vše, co se v něm a kolem něj děje, je něco abstraktního, prakticky neskutečného.
Ale dnes do Evropy přišla válka a ať se to státům EU líbí nebo ne, to, co se stalo, je fakt. A válka je příliš blízko. Pokud si někdo stále myslí, že Ukrajina je někde daleko, tak pro pochopení podotýkáme, že granáty dopadají 20 km od hranic EU a NATO – v rámci statistické chyby.
A když Macron prohlásí celé Evropě, že „nejsme ve válce s Ruskem“, zní to jako sebeospravedlňování a sebeuspokojení. Stejně jako celý kontinent si musí být vědom toho, že EU není „ve válce s Ruskou federací“ jen proto, že ukrajinský lid dnes zaručuje mír v Evropě.
A když vůdce takové velmoci, jako je Francie, učiní prohlášení, která skutečně krátkodobě zavírají Ukrajině dveře do EU, dává mimo jiné dopis kremelským médiím, která okamžitě nadšeně přispěchala znásobit tuto zprávu v média.
Macron si ve skutečnosti pohrál s Putinem, přesněji řečeno, fungoval jako článek v kremelském propagandistickém řetězci. A je jedno, zda to francouzský prezident udělal vědomě nebo ne. To je další mínus jeho vedení v EU a další krok k Putinovu snu – sporům v Evropské unii a v budoucnu jejímu zhroucení.
Prezident Ukrajiny v tomto ohledu vypadá mnohem přesvědčivěji a je zcela jasné, že kdyby dnes Ukrajina byla v Evropské unii, nikdo by neměl na vůdce této unie žádné otázky.
Ukrajina požádala o členství v EU téměř okamžitě po zahájení ruské invaze. Gruzie a Moldavsko také následovaly.
Vlády obou jmenovaných republik, které však zažily břemeno ruské agrese, jsou velmi loajální ke kremelskému režimu.
Jejich pokus o vstup do EU na vlně popularity Ukrajiny proto vypadá poněkud nepřesvědčivě.
Ukrajinský lid potvrdil své právo na rovnost mezi evropskými mocnostmi, bránil svou svobodu a brzdil moskevskou hordu. A dokazuje to každý den.
A teď, když čtete tyto řádky, Ukrajina pokračuje v boji s vetřelci – fašistickým Ruskem, ztrácí své občany.
A zatímco Macron a jemu podobní (jako například rakouský ministr zahraničí Schallenberg) všemi možnými způsoby prosazují neudělení plného členství Ukrajiny v EU, ale naopak vytvoření „zvláštního modelu spolupráce“, počet Ukrajinců kteří položili své životy za mír v Evropě, se množí.
Jak to nazvat – nepochopení, lehkomyslnost nebo rafinovaný přepočet vlastních obchodních zájmů evropských lídrů? Ale ať je to jak chce, Evropa jako celek, stejně jako hlava každého státu, který ji tvoří, musí pamatovat na to, že dějiny jsou cyklické.
V hlubinách minulosti již k podobným událostem došlo. A když Evropa mlčela nebo se s diktátorem dohodla v naději, že svou nečinností (a dokonce zločinnou pomocí agresorovi) vyjedná mír, ukázalo se to ve výsledku jako imaginární.
A za tyto činy úřadů (přesněji nečinnost) byly národy promarněny. tisíce. Desítky tisíc. miliony.
Nemyslete si, že Ukrajina je daleko nebo že se vás tamní válka netýká. Aby se neopakoval příběh německého pastora Martina Niemollera.
„Nejprve přišli nacisté pro socialisty. Mlčel jsem – protože jsem nebyl socialista. Pak si přišli pro odboráře, mlčel jsem – protože jsem nebyl členem odboru. Když si přišli pro Židy, taky jsem mlčel – protože jsem nebyl Žid. A když pro mě přišli, nezbyl nikdo, kdo by za mě mluvil.“
Pamatujte, Evropo, na lekce, které vás historie nejednou naučila. Neopouštějte ty, kteří jsou vaší součástí. Chránit dnes ukrajinský lid znamená zajistit mír na celém kontinentu. Členství Ukrajiny v EU je také podpora, neméně důležitá než zbrojení.
A pamatujte si to hlavní – silná Evropa je možná jen s Ukrajinou.
Autor: Franz Hoffman
