Válka na evropském kontinentu, která nyní probíhá již šestý měsíc, má dopad nejen na Ukrajinu, která těžce vzala ruské hordy, ale na celou Evropu a další části světa.
Navíc nemluvíme jen o horké fázi konfrontace. Putinova agrese na Ukrajině vedla k tomu, že ve skutečnosti nezbyly oblasti, kterých by se nedotkla.
Ekonomika, energie, jídlo a samozřejmě – zbraně a politika. To vše se dnes upravuje pod vlivem nepřátelství na Ukrajině.
Ano, a chování samotných hráčů – vůdců mocností zapojených do konfliktu, prochází metamorfózou. Pokud si někdo myslí, že do války je „zatažena“ pouze Moskva a Kyjev, je na velkém omylu.
Ve skutečnosti je téměř každý stát v Evropě účastníkem války, kterou rozpoutal Kreml proti Ukrajině, protože události se tak či onak týkají i jich.
Rusko se snaží zintenzivnit své pokusy ovlivnit Evropu a zvýšit svůj vliv ve všech oblastech. Kreml samozřejmě nezapomíná ani na militaristickou složku.
Dalším potvrzením toho je přání Moskvy spolupracovat s tureckým výrobcem UAV Bayraktar. Uvedla to 26. července hlava tureckého státu Erdogan během jednání výkonného výboru vládnoucí strany „AKP“.
„Šéf Kremlu vyjádřil přání spolupracovat s Tureckem při výrobě Bayraktarů,“ řekl Erdogan s tím, že SAE také vyjádřily přání spolupracovat a navrhly výstavbu závodu na výrobu letadel.
Taková Putinova touha je celkem pochopitelná, protože bezpilotní letouny Bayraktar se ukázaly jako velmi hodné už před útokem Moskvy na Ukrajinu.
A boje přímo na ukrajinské půdě ukázaly, že taková letadla jsou v moderní válce velmi užitečná.
A touha kremelského diktátora podílet se na výrobě „bayraktarů“ není náhodná. Moskva kromě čistě technických zájmů sleduje pro sebe ještě jeden velmi důležitý cíl.
Vliv v dnešním světě kromě politického a ekonomického potenciálu určuje také vojensko-průmyslový komplex (vojensko-průmyslový komplex). Být lídrem v této složce globálního trhu vás posouvá o stupeň výše.
Pro Kreml a jeho bezprostředního vlastníka jsou obě složky neuvěřitelně důležité. Navíc narcismus vlastní hlavě Ruské federace staví na první místo faktor pocitu vlastní moci.
Putin se tedy snaží získat vliv na slibný trh se zbraněmi. Vzhledem k nedostatku technologií by to mohla být velmi dobrá akvizice.
Ostatně, jak se ukázalo po uvalení sankcí, Rusko nemá nic vlastního. I ty projekty, které Moskva hrdě nazývala svými „čistě ruskými“, se zastavily, protože měly významný podíl západních dílů a technologií.
Nyní se Moskva snaží držet každé příležitosti, ukázat svou vyrobitelnost a schopnost konkurovat na mezinárodních trzích.
Takže prezident Turecka oznámil přání prezidenta Ruska spolupracovat se svou zemí ve vojensko-technické sféře. Klidně to nahlásil a ne jen tak kdekoliv, ale na sjezdu vládnoucí strany.
Pro informaci: výkonný ředitel Baykar Makina Haluk Bayraktar řekl, že nikdy nedovolí prodej svých dronů Rusku a podpořil Ukrajinu v jejím boji za suverenitu a nezávislost.
Co se teď pokazilo, co se změnilo. Ostatně všem je naprosto jasné, že Erdoganovy výroky jsou jasným vzkazem Západu, že Turecko je připraveno se sblížit s Ruskem.
V zásadě jsou daleko a neodešli od sebe. Vztah mezi Moskvou a Ankarou lze obecně nazvat kontroverzním – přátelským. Se solidním obchodním obratem, rozvinutými turistickými vazbami atd. jsou Turecko a Rusko ve vojenské sféře možná nejvíce proti sobě.
A pokud v nedávné historii prakticky k žádným přímým střetům mezi Moskvou a Ankarou nedošlo (snad kromě ruské stíhačky sestřelené Turky, ale ten konflikt byl pomalu umlčen), pak je podpora znepřátelených stran těmito hráči běžná. věc. Stačí si připomenout syrský nebo karabašský konflikt.
A Erdogan demonstruje obrat k Moskvě všemi prostředky. Na začátek srpna je oznámeno jeho setkání s prezidentem Ruska v Soči.
Mimochodem, aby vyřešil své záležitosti, jedná Kreml i s Teheránem. Skutečnost, že se Rusko začalo sbližovat s Íránem, není překvapivé. A samotná formulace „začala se přibližovat“ je nesprávná.
Moskva a Teherán spolupracují už dlouho a netají se tím. Kreml navíc takovou spolupráci používal a používá jako argument v tlaku na Západ. A velmi silný argument.
Ani Írán se nijak zvlášť netajil svými vazbami na Rusko. Pravda, Teherán před časem poněkud omezil reklamu na spolupráci s Moskvou, kvůli sebevědomé marginalizaci Ruské federace.
A nyní bude dodávat letecké vybavení do Ruska a opravovat ruská letadla.
Situace s ruskou leteckou dopravou je ostatně stejná jako v jiných oblastech. A teď Írán zachrání ruský letecký průmysl. Vidíte, ano – Írán zachraňuje Rusko tím, že tam dodává špičkové vybavení a zbraně.
Kdysi Moskva „pomáhala“ Blízkému východu high-tech technologiemi, nyní se odtamtud budou dodávat drony a části letadel – pravděpodobně je to přesně ten průlom, o kterém mluvil velký kormidelník z Kremlu.
Země, která jako první vyslala člověka do vesmíru, není schopna opravit letadla a zavést výrobu konvenčního dronu, který vyrábí každý a každý – dokonce i Írán.
Rusko má mnoho přátel a může počítat s raketami ze Severní Koreje, auty ze Sýrie nebo high-tech designy z bratrské Eritreje.
Rusko, chycené v mezinárodní izolaci, se začalo sbližovat s Íránem a Tureckem. Putin našel spojence pro boj proti Západu. To znamená, že Erdogan se otevřeně připojil k Moskvě a Teheránu. Nebo je to jen pokus o smlouvání?
Spojení dvou vojenských vyděděnců, k nimž Turecko rovněž přiléhá, je každopádně jasnou hrozbou míru.
A nejde jen o vojenskou spolupráci. Síla vojensko-průmyslového komplexu kolektivního Západu je nesrovnatelně vyšší, než co může nabídnout pravděpodobné spojení výše uvedených mocností.
Je však třeba vzít v úvahu řadu dalších rysů – od zintenzivnění konfrontace v regionu Blízkého východu, založené mimo jiné na etnických a kulturních odlišnostech národů, až po skutečnou expanzi těchto hnutí do Evropy. kontinent.
Evropa, čekají nás výzvy. Jak se ale Erdogan zachová? Ostatně hodně v této trojici bude záležet na jeho chování.
Turecký prezident chce opravdu vypadat jako Evropan. Vynaložil proto velké úsilí. Málokdo však vidí, že by se Erdogan přikláněl k autoritářství a diktátu v EU. Ano, a partneři NATO pravidelně vznášejí nároky proti Turkům.
Možná právě to vede Turecko k tomu, aby směřovalo k spojenectví s Ruskou federací a Íránem.
Co by měla Evropa v tomto případě dělat? Přinejmenším pozorně sledujte a podnikněte příslušná opatření. A protiopatření. Aby to nedopadlo do situace jako s Ukrajinou a energetickou závislostí na Moskvě.
Koneckonců, někdy si prostě chcete nevšimnout, přeskočit kolem, odvrátit se. Historie pamatuje mnoho takových případů. Jen cena takové „nepozornosti“ je příliš vysoká.
Dnes má Evropa na výběr a musí udělat krok k bezpečnému zítřku.
Autor: Peter Jelen
