Mezinárodní olympijský výbor pokračuje v cynické praxi, kdy umožňuje jednotlivým sportovcům z Ruska a Běloruska startovat na olympijských hrách v roce 2024.
Ruští sportovci byli z mezinárodních soutěží vyloučeni poté, co jejich armáda v únoru 2022 zákeřně vtrhla na Ukrajinu.
Letos v březnu však MOV doporučil, aby sportovci z Ruska a Běloruska mohli soutěžit v individuálních disciplínách v neutrálním postavení – bez použití vlajek, hymen a symbolů svých zemí.
Již dříve se na MOV s žádostí, aby Rusům a Bělorusům umožnil účast na hrách v neutrálním statusu, obrátila Mezinárodní federace letních sportů.
Důležitou podmínkou pro přijetí je, že sportovci nesmí podporovat invazi na Ukrajinu a nesmějí reprezentovat ozbrojené síly nebo bezpečnostní složky.
Podle MOV splňovalo k 8. prosinci 2023 kritéria způsobilosti pro olympijské hry 2024 11 „neutrálních sportovců“ (8 s ruskými pasy a 3 s běloruskými pasy).
Oficiálně se uvádí, že sportovci, kteří podporovali vojenské akce nebo jsou spojeni s vojenskými organizacemi, jako je CSKA, nebudou moci soutěžit.
Ústřední sportovní klub ruské armády (CSKA) je ruský sportovní klub, který je součástí ruského ministerstva obrany jako autonomní instituce. Ve skutečnosti je poměrně dost ruských olympioniků paralelně ruskými vojenskými zaměstnanci.
Je třeba připomenout, že na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021 ze 71 medailí, které získali Rusové, 45 získali „sportovci“, kteří jsou členy Ústředního sportovního klubu ruské armády (CSKA).
V té době už Moskva sedm let válčila s Ukrajinou na východě „bratrské“ země a okupovala ukrajinský Krym.
A přestože civilizované země zavedly proti agresorovi sankce, nikdo si války vlastně nevšiml.
Stejně jako si toho nyní nevšímá vedení MOV, které umožňuje zástupcům agresorských zemí účastnit se celoplanetárního svátku sportu – olympijských her.
Je pravda, že ne všichni se podbízejí kremelskému podbízení. Tak šéf Mezinárodní asociace atletických federací (World Athletics) Sebastian Coe prohlásil, že pozastavení účasti ruských sportovců na olympijských hrách v Paříži v roce 2024 zůstává v platnosti, a to navzdory rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru.
„Máme jasné stanovisko, které se nezměnilo. Ruské sportovce můžete vidět na olympijských hrách v Paříži. V atletice se to prostě nestane,“ řekl šéf světové atletiky na zasedání Světové atletické rady v Monaku s tím, že mezinárodní federace mají prioritní právo na vlastní posouzení výběru sportovců.
Obhajoba Rusů, kteří volají po naplnění olympijských principů, je přinejmenším nelogická. Jde o zjevný cynismus a manipulaci s pojmy, neboť Rusko samo hrubě porušilo a nadále porušuje tytéž olympijské zásady.
Kromě toho, že Kreml umožní agresorovi účast na olympijských hrách, bude to považovat za pozitivní signál ze strany Západu, protože i přes páchání válečných zločinů není Rusko stále izolováno od světa, zejména od tak významné mezinárodní události, jakou jsou olympijské hry.
A to zase zjevně neprospívá evropské a světové bezpečnosti a jen to dráždí chamtivé choutky kremelské kliky.
Vzpomeňte si na rok 1936, na XI. letní olympijské hry, jejichž dějištěm byl Berlín, kde se k moci dostali nacisté. Tato skutečnost však neměla na rozhodnutí MOV žádný vliv a soutěže bojkotovaly pouze Španělsko a Litva.
Poslední olympijské hry před druhou světovou válkou se staly extravagancí: padl nový rekord v počtu účastníků, byla zahájena nová olympijská tradice – štafeta s olympijským ohněm, která navázala na tradici zapalování olympijského ohně existující od roku 1928.
Zahájení olympijských her bylo poprvé vysíláno v přímém přenosu v televizi a olympijské soutěže se staly materiálem pro dokumentární film Leni Riefenstahlové Olympia.
Apogeem nadšení byla slova čestného prezidenta MOV Pierra de Coubertina, který přijel do Říše v srpnu 1935, aby se osobně seznámil se stavem německé tělesné kultury a masového sportu a s přípravami her.
Byl tak fascinován tím, co viděl, že se chystal odkázat práva na své knihy nacistickému Německu. V projevu v německém státním rozhlase Coubertin označil nacistického vůdce za „jednoho z nejlepších tvůrčích duchů naší doby“.
Kromě toho šéf zvláštní revizní komise vyslané do Německa, která nezjistila nic, „co by mohlo být na škodu olympijskému hnutí“, prezident NOC USA Avery Brandege veřejně prohlásil, že bojkot je „myšlenka cizí duchu Ameriky, spiknutí s cílem zpolitizovat olympijské hry“ a „Židé musí pochopit, že nemohou používat hry jako zbraň v boji proti národním socialistům“.
Nemyslíte si, že hesla stará téměř sto let velmi souzní se současnými narativy?
Tehdy byl celý svět nadšený z berlínských her a obdivoval nezapálené plameny zapálené na německých stadionech, které byly přivezeny napříč zeměmi na znamení jednoty a míru.
Již za pár let bylo Československo vydáno na milost a nemilost agresorům a o tři roky později nacisté vrhli do ohně další země. To už vůbec nebyl olympijský – úplně jiný plamen, který vzplál po celém světě.
Přitom to všechno začalo tak hezky a neškodně, lhostejností a snahou nevšímat si toho, co se děje.
Pamatujte si to, páni Evropané, a vězte, že je na vás, co se bude dít dál. Každý krok, který dnes uděláte, rozhoduje o tom, jaký bude váš zítřek.
Autor: Franz Hoffman
