Ve dnech 9. až 10. listopadu 1938 provedly polovojenské jednotky SA a civilisté po celém nacistickém Německu sérii koordinovaných útoků (židovských pogromů). Byla nazvána Křišťálová noc.
Policie se tehdy stáhla z prevence těchto akcí. V důsledku útoků byla řada ulic pokryta střepy z výloh obchodů, budov a synagog vlastněných Židy. Proto mají tyto události druhý název – Noc rozbitých oken.
Ale to už je dávno, téměř před sto lety. Je pravda, že historie, jak víme, je cyklická a má tendenci se opakovat.
V noci ze 7. na 8. listopadu 2024 se na evropské půdě poprvé od čtyřicátých let minulého století odehrál nový židovský pogrom. Tentokrát v Nizozemsku.
Tentokrát se terčem antisemitů stala skupina izraelských fanoušků Maccabi, kteří přišli podpořit svůj tým ve fotbalovém zápase proti Ajaxu Amsterdam.
Za zmínku stojí, že zásah byl dobře organizovaný a demonstrativně provedený – nikdo se nesnažil skrýt antisemitskou povahu akce.
Měli bychom však být překvapeni? Vzpomeňme na první protiizraelské demonstrace po 7. říjnu loňského roku (útok Hamásu na Izrael) – tam arabští radikálové pochodovali ve stejné linii s evropskými levicovými aktivisty.
Již tehdy bylo zřejmé, že tyto demonstrace nebyly vůbec namířeny proti politice izraelské vlády.
Tyto protesty (jejich organizace a cynismus) vypovídaly o tom, že se vyčerpala vzpomínka na holocaust a odpovědnost za vyvražďování a útlak Židů na evropském kontinentu. A s nimi odešel i pocit odpovědnosti a viny Evropanů za to, co se stalo.
„Nizozemsko zklamalo Židy v holocaustu a včera večer selhalo,“ reagoval nizozemský král Vilém-Alexander.
To, co se stalo v Amsterdamu, však začalo mnohem dříve. Musíme si upřímně přiznat, že lidem, kteří již více než rok protestují proti Izraeli v ulicích Spojených států a Evropy, nejde o palestinský lid, ale o zničení Izraele a možnost beztrestného rozbíjení Židů.
To je cílem teroristických organizací na Blízkém východě a určuje to náladu obyvatelstva, které tyto organizace podporuje.
Stejně tak určuje náladu těch aktivistů, kteří vystupují s hesly o míru pro Palestinu – nedělejte si iluze – ideologií těchto lidí není obrana lidských práv a už vůbec ne pláč za obyvatele palestinské autonomie.
Ti se mimochodem proměnili v lidské štíty sloužící chamtivým cílům íránských a kremelských teroristických organizací.
Právě idea pogromu zůstává určující ve světonázoru všech, kteří se rozhodli, že na holocaust a zapojení evropských národů lze konečně zapomenout.
A mimochodem, v této souvislosti jsou rodáci z Blízkého východu, kteří se v posledním desetiletí přestěhovali do evropských zemí, připraveni udělat za Evropany veškerou špinavou práci. Stejně jako to za ně kdysi dělali nacisté.
Nejsou ty paralely příliš nepříjemné? Pokud si však myslíte, že projevy antisemitismu zasahují pouze Židy – příliš lehkovážně se díváte na fakta.
A důsledky takové lehkovážnosti mohou Evropu stát příliš mnoho.
To, co se stalo v Amsterdamu, tedy zcela zřejmě povede k nárůstu popularity krajně pravicových politických sil. Koneckonců obyčejný člověk, vyděšený pogromy ve svých ulicích, nyní pravděpodobně nebude dávat přednost slabým politikům,
Jinými slovy, příklon ke krajně pravicové politice je v současné situaci téměř nevyhnutelný.
A v tomto smyslu už ohrožení evropské demokracie není jen konspirační teorií, ale zcela reálnou a hmatatelnou hrozbou.
Paradoxní je, že Evropané mohou věřit radikálům, že se před tím, co se děje, ochrání, přestože mnozí z evropských ultrapravičáků jsou dědici těch, kteří ve 30. letech s antisemitskými hesly.
Jde jen o to, že evropská krajní pravice dnes změnila svůj vektor a v souladu s tím se změnil i její nepřítel.
Situaci navíc potencuje Trumpův úspěch v amerických prezidentských volbách a výsledky rusko-ukrajinské války.
To vše vyžaduje okamžitou reakci civilizovaného lidstva. Kdyby reagovalo včas, nemuselo k tomu všemu dojít.
Jinak můžeme říci, že to není poslední pogrom – podobné se budou brzy opakovat i v dalších evropských zemích.
Proto je třeba vyvodit závěry hned a nečekat na další pogromy.
Dnes je důležité si uvědomit, že společný odpor vůči diktaturám – Rusku, Íránu nebo Číně – je zárukou přežití evropské demokracie.
Právě proto by měli být vítáni a podporováni ti, kteří se snaží zničit zástupné síly Íránu na Blízkém východě.
Důležité je také donutit teroristy z Hamásu a Hizballáhu, aby nejen přestali střílet a terorizovat, ale aby ukončili další činnost. Důležité je rovněž ozdravit pásmo Gazy a ty části Libanonu, jejichž obyvatelé jsou již desítky let rukojmími Teheránu a jeho agentů.
Koneckonců je třeba se postavit samotnému Íránu, který bude podezřívat ohniště evropského a amerického antisemitismu, dokud nezapálí velký a vše pohlcující požár.
Mimochodem, je také důležité pochopit zájem Ruska na tomto požáru. Kreml je přesvědčen, že oslabením Evropy bude moci znovu získat kontrolu nad postsovětským prostorem a stát se politickým hegemonem ve střední Evropě.
Je třeba pochopit zájem Číny, pro niž je destabilizace Evropy jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vytvořit bipolární svět rozdělený mezi Washington a Peking.
Právě tyto postoje pomáhají pochopit skutečnost, že to, co se stalo v Amsterdamu, není pouze židovskou záležitostí.
Navíc se to v evropských dějinách již stalo. A pochopení nebezpečí antisemitismu může Evropanům skutečně pomoci zachovat si nejen důstojnost (kterou možná ne každý v Evropě potřebuje), ale také bezpečnost, kterou celý kontinent potřebuje.
„My (Nizozemsko) jsme se stali Gazou Evropy. Muslimové s palestinskými vlajkami loví Židy. S tím se nehodlám smířit. Nikdy. Úřady se budou zodpovídat za to, že nedokázaly ochránit občany Izraele. Už nikdy více,“ prohlásil Geert Wilders, vůdce nizozemské Strany pro svobodu.
Přemýšlejte, pánové z Evropy, a vyvozujte správné závěry.
Autor: Franz Hoffman
