Toto setkání bylo již třetí návštěvou běloruského diktátora v Rusku od začátku letošního roku. Předchozí (v únoru a dubnu) se konaly tváří v tvář, což hovořilo o důležitosti a citlivosti diskutovaných témat. Právě v tomto formátu se konalo třetí setkání.
Zvláštností všech nedávných jednání je, že o jejich obsahu a výsledcích nebylo hlášeno téměř nic, zatímco oba prezidenti pokaždé zdůrazňovali závažnost pořadu jednání.
„Jsme blízcí lidé.“ Máme velmi blízké národy, velmi blízké země a jsme docela schopni diskutovat o našich vážných otázkách v jakékoli formě, “uvedl běloruský vůdce v únoru v Soči.
Putin zase v očekávání příští schůzky poznamenal, že je třeba diskutovat o „základních věcech“ a „akutních otázkách“.
Témata dříve diskutovaná na prezidentské úrovni jsou různorodá: hospodářská spolupráce v oblastech průmyslu, energetiky, medicíny a vyspělých technologií, společná opatření v boji proti koronavirům, v rámci nichž Rusko přeneslo technologii výroby vakcín do Běloruska.
Podle analytiků však hlavním problémem byla spolupráce uvnitř státu Unie.
A právě toto téma bylo hlavním tématem během plánovaného, letos třetího, setkání prezidentů obou zemí.
Podle zdroje představujícího běloruskou stranu šlo o práci na integračním plánu, který se od roku 2019 nazývá „Akční program Běloruska a Ruské federace k provádění ustanovení smlouvy o vytvoření státu Unie“.
Práce na dokumentu probíhají již dlouhou dobu. V průběhu času bylo doplněno a optimalizováno 31 „plánů“ integrace ekonomik Ruské federace a Běloruska v různých oblastech. Počet samotných „cestovních map“ se zmenšil, navíc se nyní nazývají „unijní programy“.
Strany v současné době pracují na 28 takových programech. V určité fázi byly některé „cestovní mapy“ sloučeny do jednoho unijního programu (například místo „map“ týkajících se cel a daňové sféry se objevil program daně a celní unie).
Z 28 programů je 26 plně připraveno a dokonce parafováno ministry profilu. Pokračují práce na dvou daních a clech a ropě a plynu (sjednocení celních a daňových systémů obou zemí).
A zde jsou dvě hlavní otázky, do jaké míry je lze sjednotit a kdy k tomu dojde. Cílem je stanovit konkrétní datum.
V rámci unijního programu pro ropu a plyn strany diskutovaly o tom, od kterého roku bude cena plynu pro Bělorusko na úrovni ceny pro ruského spotřebitele. …
Dalším důležitým bodem je otázka kompenzace za daňový manévr v ropném odvětví. Minsk nyní nakupuje ruský plyn za cenu 128,5 USD za 1 000 metrů krychlových a rád by jej od 1. ledna 2022 snížil na 100 USD za 1 000 metrů krychlových – do sjednocení celních a daňových systémů plánovaných na rok 2024.
Moskva však chce, aby se objednávka lišila – nejprve sjednocení a poté sleva. Jako kompromis je možná synchronizace obou procesů a Kreml prohlašuje, že je připraven snížit cenu, ale souběžně s unifikací. Zároveň považuje tuto otázku za obtížnou, protože v některých otázkách pokračovalo Rusko a v některých – Bělorusku.
Plánuje se dokončení přípravných prací na zasedání Nejvyšší státní rady státu Unie, které je naplánováno na podzim, a právě to způsobilo takové časté schůze prezidentů.
Lukašenkova návštěva Ruska je důležitá iz hlediska běloruské finanční stability. Například v září loňského roku, po schůzce prezidentů v Soči, přidělila Moskva Minsku půjčku ve výši 1,5 miliardy USD (významná část těchto prostředků měla být použita na refinancování dluhu běloruské strany vůči Moskvě) v dvě tranše: první byla odeslána v roce 2020, druhá půjde do roku 2021 m.
A vzhledem k tomu, že běloruská ekonomika prochází těžkými časy, je tato otázka pro Lukašenka velmi aktuální, aby se nějak vyrovnala se současnou situací.
Tiskový tajemník prezidenta Ruské federace Dmitrij Peskov tak poznamenal, že nevylučuje možnost, že běloruský prezident na nadcházejícím zasedání bude informovat svého ruského protějška o stavu běloruské ekonomiky. Diskuse o možné pomoci však bude záviset na Lukašenkově chování: „Od nynějška bude vše záviset na způsobu, jakým je otázka položena, jak ji bude klást Alexander Grigorjevič.“
To znamená, že Kreml jasně označuje samozvaného prezidenta na jeho místo. A sám Luashenko pravděpodobně chápe, že má velmi malý manévrovací prostor, prakticky nemá.
A když se podíváte na to, jak se události vyvíjely, vznikne dojem, že běloruský diktátor udělal vše pro to, aby se připravil o argumenty v dialogu s Kremlem.
Obecně se Lukašenkovi za poslední rok podařilo přejít od navenek nezávislého a moudrého vůdce země k de facto vyvrhelovi v geopolitickém smyslu.
Ano, vůdce Běloruska je již dlouho nazýván „posledním diktátorem Evropy“. Ale v určitém okamžiku, díky realitě zahraniční politiky, vícevektorové (jak se to tehdy zdálo) jeho politice a spoustě pochopení situace, se Lukašenkovi podařilo zvítězit nad Evropou, ve které dokonce začali mluvit o obratu z Minsku západním směrem.
To samozřejmě nelíbilo Kremlu, který měl pocit, že ztrácí dalšího vazala. A právě to (podle mnoha odborníků) způsobilo události loňského podzimu v Bělorusku (masové protestní akce).
Následná Lukašenkova reakce – drsné (přesněji brutální) rozptýlení civilistů, stovky zadržených a zbitých – to vše vrátilo běloruského prezidenta do hodnosti „diktátorů“ a nepodání rukou.
Všechny další akce ho jen zahnaly do vzdáleného kouta. Pronásledování opozice, zadržování těch, kteří nesouhlasí, konečné uzurpování moci. Vyvstává logická otázka: je Lukašenkovo vnímání světa v pořádku?
A jako vrchol šílenství – akt „státního terorismu“ (jak se odhadovalo v mezinárodním prostředí) – vynucené přistání civilního dopravního letadla cizího státu pod hrozbou útoku stíhače běloruského letectva. A se všemi těmito „zavazadly“ jde Lukašenka na schůzku s Putinem. A teď je naprosto jasné, že bude mnohem vstřícnější při jednání se svým moskevským „kolegou“, i když nyní je jen stěží možné označit jejich vztah za rovnocenný.
Vztahy mezi Putinem a Lukašenkem nebyly nikdy „stejné“. Vzhledem k mnoha faktorům, z nichž hlavní je nepochybně finanční podpora Kremlu pro Minsk, to bylo „vzájemně výhodné přátelství“. Lukašenko dovedně hrál na Putinových ambicích vytvořit dojem jeho nezávislosti. A prohlásil dovedně téma sjednocení s Ruskem že je připraven „následovat cestu sjednocení“: „Pro mě je nezávislost relativní pojem. Jsme připraveni jít daleko v jednotě, sjednocení našeho úsilí, států a národů. Poslouchej, zítra se můžeme sjednotit, nemáme žádné otázky. “
Ale v loňském roce došlo ke konfrontaci ve vztazích mezi Ruskem a Běloruskem: v Minsku začali mluvit o nucení vstoupit do Ruska. A Lukašenka měl jinou rétoriku, řekl, že hovořit o možnosti zahrnout Bělorusko do Ruska je „prostě směšné“.
Běloruský samozvaný prezident dnes není stejný jako před rokem. Vzhledem k výše uvedenému lze předpokládat, že otázky týkající se „unijních programů“ budou pro Kreml vyřešeny jednoduše. Lukašenka má nyní další otázky: u moci zůstane. A moc pro běloruského diktátora je raison d’être. Lidé blízcí běloruskému diktátorovi si povšimli, že je připraven udržet si doslova cokoli.
Ale pro jeho zachování je mimo jiné důležité zachovat existenci státu, který tak dlouho funguje díky „moudrému vedení Lukašenka“ (média o tom mluví už dlouho), v důsledku svých „moudrých činů“ a rozpadá se. Proto je nyní pro Minsk tak důležité zajistit finanční podporu z Moskvy. Cena Bělorusů za to se však může ukázat jako příliš vysoká.
Ale již prokázali své právo volit a bránit svá práva. A jak teď zareagují, je otázkou času. A jejich „vůdce“ se nadále stupňuje. A vyděsit své vlastní občany. Současně se zadržením opozičního novináře byl podepsán zákon omezující svobodu Bělorusů protestovat a svobodná média. Země se konečně vrací k totalitě.
S ohledem na takové sladění lze předpokládat, že jednání proběhnou hladce, a Lukašenko podepíše vše, co Putin požaduje, protože je jediný, kdo vidí legitimního prezidenta v běloruském diktátorovi, a jediný, na kterého se může spolehnout.
V této souvislosti si ruský prezident jistě vzpomene jak na vojenskou základnu na území Běloruska, proti jejímž vytvoření byl jeho běloruský protějšek tak oponován, a na spolupráci ve vojenské sféře obecně, to je další vážný úder pro bezpečnost evropský kontinent, který již v tomto regionu opouští přání toho nejlepšího.
Pokud jde o tranzit, Bělorusko také přestává být spolehlivým partnerem pro Evropu. Po incidentu s únosem letadla běloruskými orgány byl evropský letecký dopravce vzdušný prostor nad zemí téměř jednomyslně ignorován.
To však nebude omezeno na úpravy letectví. Bělorusko jako celek přestává být spolehlivé a předvídatelné a mění se v zemi, s níž nechtějí obchodovat.
Geopoliticky jde také o nestabilitu. Konečná izolace Lukašenka od civilizovaného světa ho vrhá do Putinovy náruče a pak už lze jen hádat o soudci Bělorusů a regionu.
Mezitím setkání dvou vůdců: přesněji jeden se klaní druhému.
Autor: Franz Hoffmann
