Byli jsme rukojmí, běloruská policie je stejná jako Islámský stát, popsal Iráčan po návratu do vlasti

Po diplomatických jednáních a hrozbě nových unijních sankcí proti režimu Alexandra Lukašenka se krize na polsko-běloruských hranicích konečně zklidňuje. První žadatelé o azyl se začali vracet do rodných zemí a příchodu nových migrantů brání blízkovýchodní i běloruské aerolinky, krize ale stále není úplně zažehnaná. Někteří z repatriovaných Iráčanů, kteří poslední měsíc mrzli na hranicích unie, mezitím dávají najevo, že se emigrace nevzdají.

„Byli jsme rukojmí – oběti uvízlé mezi Běloruskem a Evropskou unií,“ říká pro agenturu AP jeden z Iráčanů, kteří se marně pokoušeli o přechod z Běloruska do Evropské unie, ve čtvrtek se proto vrátili prvním repatriačním letem domů.

„Běloruská policie je stejná jako Daeš (zkratka arabského názvu Islámského státu),“ dodává při vzpomínce na brutální zacházení ze strany běloruských ozbrojených složek, které na hranicích v minulých týdnech zažil. Bez dalších podrobností mladík v černé mikině s kapucí od reportérů odchází.

Zklamání vyjadřují i další cestující z prvního repatriačního letu, který ve čtvrtek zorganizoval Irák ve spolupráci s běloruskými úřady. Podle irácké diplomacie se k návratu z Minsku do vlasti registrovalo 430 Iráčanů, podle agentury AP jich ale do letadla společnosti Iraqi Airways nastoupilo asi o 40 míň. Letoun následně přistál ve dvou destinacích, nejprve v metropoli iráckého Kurdistánu Irbíl a následně v hlavním městě Bagdádu.

V Irbílu vystoupil také Mohhsen Addi, příslušník jezídské menšiny z iráckého města Sindžár, která se před lety stala terčem masakrů ze strany takzvaného Islámského státu. Po útěku před radikály se s manželkou a dětmi dostal do Turecka, odkud se před několika týdny přesunuli do Běloruska, odhodlaní přejít hranici s Polskem. Po měsíci stráveném venku v mrazu se ale rozhodli registrovat do repatriačního letu a vrátit se do Iráku.

„V Bělorusku byla hrozná zima a podmínky tam byly drsné. Já bych tam zůstal až do vlastní smrti, rodina ale byla v nebezpečí. Pokud se situace v Iráku nezlepší, budu muset znovu odjet. Nemáme jinou možnost,“ říká pro agenturu Reuters Addi, podle kterého je jeho rodné město roky po porážce Islámského sátu stále bez elektřiny, zdravotní péče a dalších základních služeb.

Podobná slova zaznívají také od dalších repatriovaných Iráčanů, kteří si na bělorusko-polské hranici často prošli peklem. Cesty do Evropy se nechce vzdát ani Ali Kadhim, který ve čtvrtek přiletěl do Irbílu a odtud pokračoval do rodné Basry.

V rozhovoru pro AP popisuje, že mu pašeráci v Bělorusku pomohli dostat se k polským hranicím, tam mu ale běloruská pohraniční stráž sebrala pas i mobilní telefon a bránila mu z lesa odejít. Tři dny tak strávil venku bez jídla a vody. „Žil jsem z toho, co jsem našel na zemi,“ říká Iráčan.

Vyklizení tábora u hranic

Téměř identický scénář se objevuje i ve výpovědích dalších migrantů, jejichž příběhy se v minulých týdnech dostávaly do centra pozornosti médií.

Běžence, kterým se podařilo dostat na polské území, tamní úřady vytlačovaly zpátky do Běloruska bez možnosti požádat o azyl. Nátlaku a dokonce i násilí ale čelili i na běloruské straně, která je chtěla naopak dostat na území Polska, mnoho z nich proto zůstalo uvízlých „v území nikoho“.

V drsných podmínkách na bělorusko-polském pohraničí pak běženci trávili dny i noci, kdy teploty klesaly pod nulu. Nejméně 12 lidí kruté podmínky na hranicích nepřežilo. Podle jedné z polských nevládních organizací, která na místě pomáhá zraněným a vyčerpaným migrantům, je mezi nimi zřejmě i roční dítě.

Podle Západu Lukašenko tyto lidi cíleně nalákal do země a poslal k polským hranicím, aby se tak pomstil za sankce uvalené Evropskou unií. Běloruský vůdce to opakovaně popírá a odmítl to také v pátečním rozhovoru pro BBC.

„Nepozval jsem je sem,“ uvedl Lukašenko, připustil ale, že běloruské bezpečnostní složky „možná“ pomohly migrantům dostat se do Polska. „Jsme Slované a máme srdce. Naši vojáci vědí, že migranti jdou do Německa,“ řekl v rozhovoru s tím, že jim nechce bránit v přechodu hranic ani v budoucnu.

Faktem ale zůstává, že Lukašenkův režim má nyní plné ruce práce s tím, jak s lidmi z Blízkého východu vlastně naložit. Tamní úřady přitom tvrdí, že na území Běloruska stále zůstává kolem 7000 migrantů.

Během úterý, středy a čtvrtka běloruské bezpečnostní složky vyklidily hlavní tábor v blízkosti polských hranic a přesunuly migranty do nedalekého logistického střediska. Skladištní hala, kde dostali matraci, vodu a teplé jídlo, ale nebyla na tak velký příval lidí dostatečně uzpůsobená.

„Zpočátku byla situace celkem dobrá, tím myslím první den. Dostávali jsme tři jídla denně, jak ale z lesa začali chodit noví lidé, bylo jich tam čím dál víc. Včera večer jsme tak neměli žádnou večeři a dnes žádný oběd,“ popsal kurdský mladík pro agenturu AP, podle které je na záběrech z místa vidět, že migranti včetně žen a dětí musí často spát na dece na podlaze.

„Začíná tu být velmi těsno, najít místo k sezení nebo na přespání není snadné. Ale je to lepší než zůstávat v lese,“ dodává irácký Kurd pod podmínkou anonymity.

Lukašenko couvá

Stahování migrantů z pohraničního pásma a vyslání prvního repatriačního letu do Iráku mnohá zahraniční média včetně britské televize BBC interpretují jako známku zklidnění situace, která se stupňuje už od léta.

K vyhrocení krize na bělorusko-polských hranicích došlo na počátku minulého týdne, kdy evropská média s napětím sledovala pochod několika tisíc migrantů k přechodu Bruzhi – Kuźnica Białostock, kam je doprovodily běloruské bezpečnostní složky. Teď je ale patrné, že se postoj běloruského diktátora začíná měnit.

Změnu je možné pozorovat mimo jiné u běloruské letecké společnosti Belavia, která tento týden oznámila, že přestane umožňovat občanům Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Libye, Sýrie a Jemenu vstup na palubu svých letadel při odletech z uzbeckého Taškentu do Minsku. Podobná opatření přitom zavádějí i další aerolinky i některé blízkovýchodní státy, odkud lidé do Běloruska odlétají.

Například Libanon nařídil aerolinkám létajícím z této blízkovýchodní země do Běloruska, aby na paluby letadel pouštěly pouze pasažéry, kteří mají běloruské občanství, povolení k pobytu nebo víza. Už dříve k podobnému kroku přistoupilo například Turecko nebo Spojené arabské emiráty, které zakázaly přepravu občanů některých blízkovýchodních zemí do Běloruska.

To vše následovalo po pondělním jednání ministrů zahraničí Evropské unie, kteří se dohodli na již pátém balíku sankcí namířených proti Bělorusku. Ke zklidnění situace zřejmě přispěla i souběžná diplomatická jednání mezi západoevropskými představiteli a Běloruskem s jeho největším podporovatelem Ruskem.

Německá kancléřka Angela Merkelová jednala s Lukašenkem v pondělí a telefonovali si také ve středu. S běloruským ministrem zahraničí Vladimirem Makejem dvakrát jednal také šéf zahraniční a bezpečnostní politiky EU Joseph Borrell, zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron promluvil se šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.

Jak píše deník Financial Times (FT), k jistému posunu došlo také po veřejném Putinově „plísnění“ Lukašenka, který v nejvíce vypjatý okamžik Evropě vyhrožoval, že zastaví dodávky ruského plynu do unijních zemí. Šéf Kremlu mu přes média následně vzkázal, že to sice udělat může, znamenalo by to ale porušení jejich vzájemné smlouvy.

„V otázce tranzitu plynu začal Putin Lukašenka veřejně držet na uzdě. Lukašenko je pod obrovským tlakem a nyní možná vidíme první známky deeskalace ze strany jeho režimu,“ cituje FT vysoce postaveného unijního diplomata.

Je krize zažehnána?

Podle Financial Times přineslo jednání mezi Merkelovou a Lukašenkem ovoce a pomohlo situaci zklidnit, obě strany ale interpretují výsledky rozhovoru trochu jinak. Lukašenkova mluvčí tvrdí, že německá kancléřka souhlasila s běloruským návrhem a slíbila ho projednat s ostatními zástupci unie.

Podle tohoto návrhu by evropská sedmadvacítka vytvořila humanitární koridor pro 2000 běženců, zatímco Bělorusko by se postaralo o repatriaci zbývajících 5000 migrantů. V reakci na to ale německý ministr vnitra Horst Seehofer podotkl, že součástí hybridních konfliktů je dodávání nepravdivých informací veřejnosti, a právě tato zpráva je jednou z nich.

Telefonická rozmluva Merkelové s Lukašenkem ale vyvolává také nepochopení, a to zejména v Polsku a pobaltských státech, podle kterých Lukašenko jednání využije jen k posílení vlastní propagandy a prosazení vlastních cílů.

Například estonská ministryně zahraničí Eva-Maria Liimetsová prozradila, že během prvního telefonátu Lukašenko po Merkelové chtěl, aby ho Evropa uznala jako běloruského prezidenta a zrušila uvalené sankce. Plošné odstranění zavedených sankcí ale unijní lídři považují za nereálné a podle diplomatů se nestane ani to, že by byly zrušeny sankce schválené začátkem tohoto týdne.

Odbornice na Bělorusko Katja Glodová z běloruského Centra pro analýzy evropské politiky se přitom domnívá, že Lukašenka nutí ke zklidnění situace nejen tlak zvenčí. Je to také obava z další nespokojenosti běloruské společnosti vyvolané příchodem běženců z Blízkého východu, kteří se v minulých týdnech začali hromadit v ulicích Minsku a odsud pokračovali k polským hranicím.

Například polský ministr obrany ale tak optimistický není a varuje, že krize může trvat ještě „měsíce“. Také další polští představitelé upozorňují, že krize stále není vyřešená, a očekávají, že se Bělorusko vrátí k dřívější taktice – posílání cizinců k polským hranicím po menších skupinách.

„Existuje asi tak 30 nebo 40procentní šance na úspěch,“ cituje FT jednoho z unijních diplomatů. „Stále je spíše pravděpodobné, že to nebude fungovat. Šance se ale v posledních dnech zvýšily, předtím byly nulové,“ dodává.

Autor: Eliška Kubátová