Válka, kterou rozpoutalo Rusko, působí na Ukrajině škody již čtvrtý měsíc. Když Putin nedokázal porazit sousední stát bleskovou válkou, pokouší se zničit jeho infrastrukturu, včetně podkopání ekonomiky. Invazí na Ukrajinu se však Kreml nejen setkal s patřičným odmítnutím Ukrajinců, ale čelil také ekonomickým potížím. Moskva se ocitla na okraji ekonomické propasti.
Podle informací mezinárodní ratingové agentury Moody’s zveřejněných již v březnu suverénní rating země agresora klesl na předposlední úroveň, po níž následoval default. Toto hodnocení bylo důsledkem ztráty kontroly nad rezervami Centrální banky Ruské federace, což omezuje platby na obsluhu dluhu ze státních dluhopisů a má za následek zpoždění při splácení státního dluhu, stres v bankovním a podnikovém sektoru.
„Vysoká úroveň koordinace mezi západními zeměmi při rozmístění velkých stanic proti Rusku v reakci na invazi na Ukrajinu výrazně snížila schopnost Moskvy zajistit včasné splacení svých státních dluhových závazků,“ uvedla Moody’s. Pouhý týden po ruské invazi na Ukrajinu mezinárodní analytici předpovídali pokles ruské ekonomiky v průběhu roku 2022 minimálně o 7 %, skokový nárůst inflace a pokles životní úrovně obyvatel Ruské federace.
Určitým zmírněním sankcí by mohly být příjmy z ropy a plynu. Následné sankční kroky však podle expertů Moody’s zablokují i tento měnový kanál pro Ruskou federaci.
A na konci jara přišla z Washingtonu nová informace – americké ministerstvo financí neobnovilo Rusku licenci k placení závazků z dluhopisů. Předchozí General Licence (umožňující Moskvě splácet svůj dluh v dolarech) vypršela 25. května. Další platbu z Ruska (asi 100 milionů dolarů), kterou měli držitelé dluhopisů obdržet 27. května, proto neobdrželi. USA tvrdí, že pokud Rusko nenajde způsob, jak do měsíce splatit svůj zahraniční dluh, 27. června se propadne.
Vzhledem k situaci se Moskva snažila hrát dopředu. Již 18. května oznámil ministr financí Ruské federace Siluanov svůj záměr uhradit vnější veřejný dluh v rublech, pokud nebude obnovena licence umožňující jeho obsluhu v dolarech.
Ale ultimátum neprošlo a Moskva stála před otázkou: co dělat.
Tím, že se Rusko zapojilo do války s Ukrajinou, vyzvalo celý civilizovaný svět a v reakci na to obdrželo také „válku sankcí“, ve které Kreml nemá prakticky žádné argumenty. Moskva se proto pokusila „odpovědět“ Západu vyhlášením mazaného (a podle názoru Kremlu pravděpodobně účinného) plánu – „kalkulace v rublech“.
Začátkem března tedy Putin podepsal dekret, který Rusku umožnil platit všechny dluhy Spojeným státům, zemím EU a dalším „nepřátelským“ státům v rublech.
Podle vyhlášky se takové dluhy považují za splacené, pokud byly zaplaceny v rublech a vypočteny podle kurzu Centrální banky Ruské federace.
Nejmarkantnějším projevem agresivity „rublové intervence“ Kremlu byl převod platby za dodané energetické zdroje do ruské měny.
Oficiálně kremelský trpaslík toto rozhodnutí vysvětlil tím, že již nemá smysl, aby Rusko dodávalo své zboží do Evropské unie, Spojených států a dalších „nepřátelských zemí“, přičemž by dostávalo platby v dolarech, eurech a řadě dalších měn.
„Rozhodl jsem se proto zavést soubor opatření k co nejrychlejšímu převodu plateb za náš zemní plyn dodávaný do takzvaných „nepřátelských zemí“ na ruské rubly. To znamená odmítnout používat v takových výpočtech všechny měny, které se kompromitovaly,“ řekl Putin.
Ale dalším a možná hlavním faktorem, který podnítil Kremlovu nedostatečnost k takovému kroku, byla jeho touha demonstrovat svou „sílu“ Západu. A Moskva začala zvyšovat „tlak rublu“.
Některé země, které stály před volbou – přejít na podmínky Kremlu (platí se v rublech), nebo zůstat bez plynu – souhlasily s ruskými požadavky.
Moskva si uvědomila, že takové pokusy mají své výsledky, a šla dále a uplatnila požadavek na platbu v rublech v potravinářském sektoru.
Kreml jasně chápe, že s ohledem na vznikající nedostatek potravin budou ruští dovozci potravin nuceni souhlasit s použitím rublu ve výpočtech.
„Obchod s potravinami za rubly může oslabit naši závislost na dolaru a euru,“ poznamenává ruský expert Ramazanov, „to nám umožní převést jednostranný diktát kolektivního Západu ve vzájemně výhodnou a spravedlivou interakci, kdy každá národní měna bude zaujímají zasloužené postavení v závislosti na jeho přínosu pro světovou ekonomiku“.
To znamená, že Moskva se tak snaží tento boj nejen neprohrát, ale také vstoupit do klubu „vůdců světové ekonomiky“. Pravda, Rusko k tomu nemá mnoho ekonomických předpokladů, ale ambicí je dost.
Tím, že Moskva uvalila na evropské státy vyrovnání v rublech, se kromě snahy o vyřešení svých ekonomických problémů snaží uzavřít ještě jedno téma. I s ohledem na výzvy, kterým Rusko čelí, Kreml pokračuje ve své linii štěpení jednoty v EU. A musím říci, že v tomto ohledu již došlo k určitému pokroku. Do klubu „milovníků rublů“ neustále přibývají další a další noví členové.
Jak efektivní budou pro Rusko experimenty „kalkulace v rublech“ na zahraniční dluh – zde zatím neexistuje jednoznačná odpověď, ale rozhodně nemohou hrát vůbec ve prospěch Moskvy.
Kreml si při vší vší chlubení dobře uvědomuje (v každém případě by měl rozumět), že další vývoj situace závisí na chování Západu – jak je připraven na taková „rozhodnutí“ Kremlu reagovat.
Pro všechny strany by samozřejmě bylo jednodušší vrátit vztah do dřívějších kolejí a dál předstírat, že se nic nestalo.
„Předstírat“ však už nebude fungovat – Rusko zašlo ve svých zločinech příliš daleko. A sankční politika, kterou na něj civilizovaný svět uplatňuje, je reakcí na to.
Pokud dnes Západ „spolkne“ to, co Moskva udělala na Ukrajině, a bude mlčet, bude to znamenat, že sdílí vinu za to, co udělala společně s Ruskem.
Takže vzhledem k zákazu platit v dolarech se Moskva snaží splatit veřejný dluh v rublech. Ruská federace plánuje provést vypořádání s držiteli ruských eurobondů pomocí mechanismu podobného vypořádání za plyn v rublech.
Držitel dluhopisů si bude muset otevřít dva účty v ruské bance (rubl a cizí měnu) – ministerstvo financí připíše rublový ekvivalent dluhu na účet v rublu – rubly se převedou na dolary – které se zasílají na účet v cizí měně – a z něj (měnového účtu) jsou peníze převedeny na účet věřitele v zahraniční bance.
Zda bude Západ s takovým schématem souhlasit, je otázkou. Ostatně ne všechny evropské země přijímaly platbu za plyn v rublech (podle dohod musí Moskva platit v dolarech). Pokud však chce držitel dluhopisu podle ruské strany získat své legitimní peníze, nemá kam jít – bude nucen otevřít si účty v ruské bance.
Je pravda, že pokud takový přístup nebude fungovat a nebude nalezen kompromis, pak bude Rusko prohlášeno nejprve za technické selhání a poté za přímé.
Bude-li to oznámeno, budou mít věřitelé přístup ke všem aktivům, která jsou aktuálně zmrazena mimo Rusko, včetně devizových rezerv.
„Naše pozice je dobře známá: nemohou existovat žádné objektivní důvody pro selhání. Jsou peníze a je ochota je zaplatit,“ řekl mluvící šéf prezidenta Ruské federace Peskov.
Ale bez ohledu na to, jak se Kreml snaží nafouknout tváře, ekonomika má své vlastní zákony. Rusko je na pokraji platební neschopnosti. A o důležitosti a reálnosti takového scénáře pro ruskou stranu vypovídá fakt, že se k jeho pravděpodobnosti vyjadřuje prezidentův tiskový tajemník.
Dnes je více než kdy jindy důležité, aby si Kreml „zachránil“ tvář a dokázal, že Ruská federace je „spolehlivá dodavatelská a tranzitní země“. Ale kromě prohlášení nejvyšších úřadů to Moskva nedokáže podložit fakty.
Důkazem toho je rozhodnutí JPMorgan Chase & Co (nejvýznamnější americký bankovní holding), která oznámila vyřazení ruských dluhopisů ze všech svých klíčových indexů, což zvyšuje izolaci ruských aktiv od globálních investorů.
To minimalizuje šance Ruska na splácení svého zahraničního dluhu, protože ceny dluhopisů klesají, země vstupuje do recese a po invazi na Ukrajinu narůstají restrikce splácení.
Přeměnou vyrovnání s civilizovaným světem na rubly (včetně svých dluhových závazků) se Moskva snaží vyřešit několik problémů – dokázat, že je spolehlivým partnerem, posílit rubl a skočit do setkání světových ekonomických lídrů a samozřejmě – hrát svaly se Západem.
Ale s přihlédnutím k výše uvedenému je jasné, že z arzenálu Kremlu může nabídnout jen blaf – ostatně Moskva žádné jiné, skutečné nástroje nemá a nikdy neměla.
Kreml prosazuje jakékoli rozhodnutí silou, sleduje reakci civilizovaného světa a svou silou posuzuje možnost pokračování pohybu tímto směrem. Pokud se reakce Západu ukáže jako adekvátní, bude Putin hledat jiné cesty, možná méně divoké.
Samozřejmě, že default Ruské federace, bude-li oznámen, ovlivní EU i USA. Se všemi důkazy o pádu ruské ekonomiky to bude mít dopad i na světové trhy, zejména s palivy a potravinami. Není náhodou, že se Moskva zaměřuje na tato odvětví a uvědomuje si svou dominanci v tomto výklenku.
Evropa i USA se však musí samy rozhodnout, která rizika jsou pro ně rozhodující – ekonomické nebo globální bezpečnostní výzvy vycházející z Kremlu.
A hlavní věc, kterou je třeba si zapamatovat, je, že agresi lze zastavit pouze rozhodnými opatřeními, která agresorovi ukážou jeho místo v tomto světě. Historie si pamatuje precedenty, kdy se celý svět snažil uchlácholit divokost vetřelce. Výsledek je znát.
Moskva udělala krok. Slovo je na civilizované komunitě.
Autor: Franz Hoffman
