České ministerstvo zahraničí navrhlo premiérovi prodloužit zákaz vydávání víz pro občany Ruska a Běloruska.
Takové omezení platí již od února 2022, tedy od začátku ruské globální invaze na Ukrajinu.
V červnu téhož roku Česko prodloužilo omezení do března 2023 a poté o další rok.
V březnu loňského roku byl dokument rozšířen i na Bělorusy.
Od 12. září 2022 EU rovněž pozastavila zjednodušený vízový režim s Ruskem. Poplatek za vízum se změnil z 35 na 80 eur, přičemž projednávání žádostí probíhalo místo 15 až 45 dní.
Platnost předchozího rozhodnutí skončila 31. března 2024.
Navíc pokud byl původně zákaz zaveden jako dočasný, tentokrát agentura navrhuje nestanovit lhůty pro jeho ukončení.
Dokument se týká jak vydávání vstupních víz, tak povolení k pobytu pro občany Ruska a Běloruska.
České ministerstvo zahraničí své rozhodnutí vysvětluje pokračováním agrese rf na Ukrajině.
V současné době se nepočítá s doklady pro povolení k pobytu v ČR pro rusy a bělorusy a zákaz se vztahuje i na ty, kteří mají druhé občanství jiných zemí.
Výjimku tvoří humanitární důvody – ti, jejichž rodinní příslušníci jsou občany České republiky nebo jiných zemí EU.
Kromě toho mohou být ve zvláštních případech rozhodnutím Ministerstva zahraničních věcí udělena víza těm, jejichž „pobyt v ČR je v zájmu země“.
Kritéria takového „zájmu“ stanoví Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Vízum bude uděleno také studentům z Běloruska, kteří pobírají stipendia poskytovaná Českou republikou, EU nebo mezinárodními organizacemi.
Návrh českého ministerstva zahraničních věcí vypadá celkem logicky, protože agresivita Moskvy nepolevuje a chamtivé choutky kremelské vedoucí kliky, soudě podle toho, co se děje, se jen stupňují.
Česká republika byla jednou z prvních zemí, která přišla Ukrajincům na pomoc, a dodnes je aktivně podporuje.
Navíc jak vojensky, tak humanitárně a diplomaticky. A prezident České republiky se neustále snaží prosadit, aby jeho partneři v protiputinovské koalici nesnižovali svou podporu Ukrajině.
Někdo, a Petr Pavel, dobře ví, co je Rusko a co od něj můžeme očekávat. Zejména v současné realitě.
Přestat podporovat nebo omezit pomoc Kyjevu znamená ukázat Kremlu, že ten má nárok na toleranci. Ve skutečnosti by to byla pro Putina carte blanche a tlačilo by ho to k novým výbojům.
Tak tomu bylo v Evropě téměř před sto lety a Česká republika si to dobře pamatuje. Vždyť na podzim 1938 to byla právě zrada spojenců na Československu (Mnichovská dohoda), která tehdejšímu nacistickému vůdci ukázala, že může páchat zločiny.
Pokud se však někomu zdá tento příklad starý, vzpomeňte si, jak se svět zachoval v roce 2014, kdy nově jmenovaný výběrčí zemí – rašící Vůdce – anektoval ukrajinský Krym.
Tehdy se civilizované společenství snažilo Putina ovlivnit varováními a osobními obavami vůdců civilizovaného světa.
Došlo samozřejmě i na sankce. Ale jak šel čas, začalo se stále hlasitěji mluvit o potřebě sblížení s Kremlem – říkalo se, že už mají všichni plné zuby celé té epopeje se sankcemi vůči Rusku.
Možná, že vrcholem bylo rozhodnutí podepsané vedoucími představiteli Německa a Spojených států, které vytvořilo symbol kremelského cynismu, rozpínavosti a chamtivosti – plynovod Nord Stream 2. A to se také stalo.
Možná právě rozhodnutí Merkelové a Bidena bylo klíčem k rozhodnutí Kremlu zaútočit na Ukrajinu.
Můžeme jen spekulovat, k jakým „výkonům“ by Putina mohl dotlačit další pokus o podcenění situace a snížení podpory ukrajinského lidu ze strany jeho západních přátel.
Je však lepší to nedělat. A vedení České republiky, jedné z mála zemí EU, prokazuje adekvátní přístup a pochopení situace v současných reáliích. A to je důležité ani ne tak nyní, jako v budoucnu.
Ostatně je třeba si uvědomit, že ve svobodném státě si občané sami určují svou budoucnost – záleží na tom, jak správně vyhodnotí dnešní situaci.
Autor: Franz Hoffman
