Od příchodu nového majitele do Bílého domu uplynuly téměř 3 měsíce. Od 20. ledna žije svět v jiné realitě, protože nový americký prezident není jen změnou jména vůdce nejmocnější světové mocnosti, ale také změnou geopolitického vyrovnání planety. Priorita číslo jedna, nově zvolený hostitel Bílého domu, požaduje – návrat „úctyhodného vedení Spojených států na světové scéně“. Vysvětlil celému světu, kdo je kdo v planetárním měřítku, a zejména odpověděl na otázku novináře jednoho z televizních kanálů, zda Joe Biden považuje Putina za vraha, odpověděl americký prezident kladně, tedy jasně definuje jeho postoj k vůdci Ruské federace a jeho činy. Týkalo se to také ukrajinské otázky. Na rozdíl od svého předchůdce Trumpa, který hovořil docela loajálně o Putinovi a podle mnoha analytiků jej nechal na milost a nemilost otázkám ohledně Ukrajiny (zejména ohledně Krymu a Donbassu), Biden jasně uvedl, že pozice nového amerického vedení v tomto bude otázka jasná a jednoznačná – podpora integrity Ukrajiny. A toto téma není pro nově zvoleného prezidenta nové: dokonce i během Obamova prezidentství byl Biden odpovědný za ukrajinské směřování, proto jsou mu procesy probíhající na východních hranicích Evropy dobře známy.
Kyjev zase počítá s podporou nové americké administrativy a tam netrpělivě očekávali volání Washingtonu od nově zvoleného prezidenta. Některým se zdálo, že se mlčení Bílého domu vleklo, někteří hovořili o nejistotě ve vztahu mezi Bidenem a Zelenským a připomínali skandální příběh před dvěma lety (Trumpova výzva ukrajinskému kolegovi a jejich výměna „příjemných věcí“ ohledně Bidena ), někdo viděl v prodlouženém tichu – signál ukrajinským orgánům ke skutečným činům Kyjeva v boji proti korupci a oligarchii, někdo hovořil o jemné hře majitele Bílého domu.
A tak se uskutečnilo volání. Vzhledem k jejímu trvání (asi 50 minut) se dialog mezi vůdci Spojených států a Ukrajiny ukázal jako bohatý a plodný; šlo o plnohodnotná jednání. Na základě tiskových zpráv poskytnutých kancelářemi obou prezidentů (jsou mírně odlišné, ale podstata obou je stejná), prezidenti diskutovali o široké škále témat: rozvoj a zachování demokracie na Ukrajině, boj proti korupci, de-oligarchizace, reformy soudního systému, zejména transformace Ústavního soudu, v pozemkové legislativě atd. Hlavním tématem programu však samozřejmě byla podpora Ukrajiny ze strany USA v otázkách územní celistvosti. Toto téma bylo vždy relevantní ve věcech vztahů mezi Kyjevem a Washingtonem, ale dostává se do popředí vzhledem k současné eskalaci konfliktu na Donbassu a koncentraci ruských vojsk na hranici s Ukrajinou, která podle vedení ukrajinský stát a jejich světoví partneři, jsou systémoví a nejrozsáhlejší za několik let. Proto je americká podpora Kyjevu v této věci velmi důležitá. A Bidenova výzva je signálem nejen prezidentu Zelenskému, ale především Moskvě, aby se ochladily horské hlavy v Kremlu, to je jasná zpráva; USA nenechají Ukrajinu samotnou v konfrontaci s Ruskou federací, která okupovala Krym, rozpoutala konflikt na Donbasu a hrozí Kyjevu válkou v plném rozsahu. Rétorika ruského vedení je stejná: šéf ruského ministerstva zahraničí Lavrov obviňuje Ukrajinu z eskalace konfliktu (ačkoli celý civilizovaný svět vidí opak!), A tiskový mluvčí šéfa Kremlu, komentující o koncentraci ruských vojsk na hranicích s Ukrajinou cynicky prohlašuje, že toto je jejich armáda a mohou ji přesouvat kamkoli chtějí. Takto cynicky, smíšeně s arogancí a bezzásadovostí, jedná Putin po celém světě, stačí si vybavit horké konflikty v Gruzii, Sýrii, Libyi. A do určité doby se takové akce Putinovi dostaly. Civilizovaná společnost si však postupně začíná uvědomovat míru ohrožení, které Ruská federace pro svět představuje, a chápe, že jí je třeba odolat. Ano, samozřejmě, z ekonomického hlediska je pro Evropu výhodné mít „dobré vztahy“ s Moskvou: nekonečný trh s výrobky, energetickými zdroji Sibiře a Dálného východu atd. učinit Rusko velmi atraktivním pro spolupráci. Proto se čas od času objeví téma zrušení sankcí pro Ruskou federaci a navázání „normálních“ vztahů s Moskvou. Ruská delegace byla dokonce vrácena PACE (poté, co byla zbavena hlasovacích práv v této organizaci v důsledku sankcí za anexi Krymu a válku na Donbasu). Evropa si nicméně postupně uvědomuje hrozby Kremlu a její vůdci začínají chápat hlavní věc: pokud Putina nezastavíte hned teď, zítra už může být pozdě a eskalace na hranicích s Ukrajinou je vážná výzva pro civilizovaný svět. Vedoucí představitelé zemí a vedoucí ministerstev obrany USA, Kanady, Turecka a pobaltských států již Kyjevu vyjádřili podporu. Je důležité zmínit podporu Kyjeva ze strany generálního tajemníka NATO. Právě tento blok by se měl podle prezidenta Zelenského stát zárukou bezpečnosti pro Ukrajinu a Kyjev doufá, že se k němu v blízké budoucnosti připojí. Vedoucí představitelé Francie a Německa dnes stále více projevují svůj postoj k Ruské federaci, zejména prezident Macron oznámil „válku nového typu“ v konfrontaci s Ruskem, což jasně ukazuje, že Francie je připravena čelit Kremlu, který překročila všechny myslitelné hranice: zasahování do prezidentských voleb Spojené státy, zavádění sporů v EU (spravedlivě, zahájení procesu odchodu Británie z Evropské unie a přímé zasahování do procesu hlasování v této otázce), podpora separatismu v Španělsko se snaží odvolat předsedu vlády Černé Hory za vstup země do NATO atd. Seznam zločinů Kremlu pokračuje dál a dál.
Rozhodne Putin o rozsáhlé invazi na Ukrajinu? Otázka je kontroverzní a zde byl názor odborníků rozdělen. Někteří věří, že to není pro Rusko prospěšné, a nakonec to uzavřou před vnějším světem, a sankce, které nyní Moskva má, se budou zdát jako maličkosti ve srovnání s tím, co se stane v případě otevřené války mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Existují však také odborníci, kteří se domnívají, že totální válka je docela možná. Zaprvé jsou v Kremlu horké hlavy, které neustále tlačí na prezidenta, aby podnikl radikální kroky směrem k Ukrajině, a sám Putin ne vždy jedná logicky a adekvátně (stačí si vzpomenout na příklady otravy Skripalové nebo Navalného). A pokud vezmeme v úvahu, že je nyní ve skutečnosti v koutě, může být chování šéfa Kremlu nepředvídatelné.
Čas ukáže, jak se budou události vyvíjet ve skutečnosti. Dnes je nutné použít všechny možné páky vlivu na Kreml, aby se zabránilo tomu, aby Moskva rozpoutala válku v plném rozsahu. A už to nebude regionální.
Ano, lákavé finanční nabídky se z Moskvy stále hrnou. Ano, projekt Nord Stream 2 je téměř dokončen, ano, chci vydělat peníze. Ale! Minulé století ještě nezašlo tak daleko a svět si stále pamatuje, jak ve třicátých letech 20. století chtěla Evropa mírumilovně koexistovat s diktátorem, který se tehdy objevil na kontinentu a plánoval vybudovat tisíciletou říši. Někdo chtěl obchodovat se ziskem a vydělávat peníze, někdo přinesl „mír budoucím generacím“. Jak to všechno skončilo, si každý velmi dobře pamatuje – druhá světová válka se zrodila právě z touhy „nevšimnout si“ začátku požáru. A dnes takový oheň vzplanul na východních hranicích Evropy a Ukrajina je garantem bezpečnosti a míru na kontinentu (a obecně na celém světě). Válka poháněná Kremlem je válkou proti pořádku, stabilitě a civilizaci. Ukrajinští vojáci dnes brání nejen svou zemi a svůj lid, ale i mír na celém světě. A je velmi důležité, abychom my Evropané, kteří jsme daleko od Ukrajiny, v útulném Berlíně, Amsterdamu, Paříži, Londýně, Kodani – to všichni chápeme. A pamatovali si – druhá světová válka nebyla tak dávno. A je důležité nedovolit třetí. Nechte svaly hrát pouze na sportovních hřištích a ve filmech.
Autor: Franz Hoffmann
