Celý týden roste napětí mezi Srbskem a Kosovem: strany dávají své ozbrojené síly do pohotovosti.
Formálním důvodem eskalace byly obvyklé poznávací značky, respektive rozhodnutí kosovských úřadů zakázat používání srbských registračních značek na území pod jejich kontrolou. Při výkonu tohoto rozhodnutí byla z vozů odstraněna srbská státní čísla a nahrazena dočasnými kosovskými.
Srbové žijící v Ibar Kolasin (severní Kosovo) nepokoje – ve 400 autech se přesunuli na kontrolní stanoviště a zinscenovali tam nepokoje, které blokovaly jejich práci.
K obnovení pořádku použila Priština vymáhání práva a speciální vybavení. Čtvrtý den střetů mezi kosovskou policií a srbskými demonstranty byl poznamenán incidentem, při kterém byli tři srbští občané zraněni při přechodu přes kontrolní stanoviště Brnjak. Podle samotných obětí je zastavily kosovské bezpečnostní složky a zbily je.
Bělehrad na incident reagoval a v důsledku toho – Srbsko na jihu země uvedlo armádu do stavu nejvyšší pohotovosti.
Srbská média šířila informace o činnosti vojenského letectví poblíž administrativní linie s Kosovem. Srbská národní televize, pokrývající manévry, zveřejnila video s radostí a potleskem Srbů žijících v Kosovu směrem k letectví.
Informaci o činnosti letectví brzy potvrdil vedoucí ministerstva vnitra Srbska Vulin, podle kterého jsou srbské bezpečnostní síly a armáda připraveny na eskalaci z Kosova, přestože samy nehodlají uvolnit konflikt.
Ve stejný den se na srbských sociálních sítích začala aktivně šířit videa vojenských vozidel, včetně tanků, pohybujících se po silnicích. Jak vidíte, dochází k účelové eskalaci situace – Srbové se na něco připravují.
„Naše zbraně a
technologie jsou v rukou profesionálů. Nikdo se neodváží nás ponižovat a deptat. Srbsko je dnes mnohem silnější než před deseti lety a jsme připraveni chránit náš lid kdykoli na příkaz prezidenta, “
– řekl ministr obrany Srbska Stefanovic.
Je třeba poznamenat, že srbská strana nebyla původně nakloněna kompromisu. Ještě před incidentem s bitím občanů na kontrolním stanovišti požadoval prezident Vučič v ultimátu od Prištiny jednostranné stažení všech složek kosovských bezpečnostních sil z administrativní linie.
„Naším řešením je stáhnout všechny jednotky ze severu Kosova a Metohije, vrátit se do předchozího stavu a poté – jednání v Bruselu,“ řekl.
Další vývoj událostí v tomto bodě na Balkáně dnes nikdo nezaváže předvídat, ale odborníci
všimněte si, že takové konflikty se zde vyskytují pravidelně, asi jednou za rok, a to je pro tento region typické
situace pravděpodobně nepovede k válce – nejsou k tomu žádné předpoklady.
Historie konfliktu mezi Srbskem a Kosovem sahá do 90. let minulého století, od začátku jugoslávské války. Poté, v důsledku diskriminační politiky vlády, vypukly konfrontace mezi kosovskými Albánci a policií a armádou Jugoslávie, které začátkem roku 1998 přerostly v ozbrojený konflikt.
Armáda Jugoslávie zahájila represi vůči civilnímu obyvatelstvu – etnické čistky Albánců – původních obyvatel Kosova, v důsledku čehož bylo přes 800 tisíc Albánců nuceno opustit Kosovo, aby uniklo Jugoslávcům.
V důsledku války se Kosovo dostalo pod jurisdikci OSN (ale de jure je to provincie Srbska) a 17. února 2008 kosovský parlament vyhlásil nezávislost, kterou Srbsko neuznává.
Albánská většina (92%) ovládá celé území, s výjimkou několika komunit na severu Kosova.
V roce 2013 se země z podnětu Bruselu zavázaly dosáhnout dohody o všech nevyřešených otázkách a v roce 2016 byla podepsána dohoda mezi Kosovem a EU, podle níž je Priština kandidátem na členství v EU.
Srbsko však své agresivní plány neopustilo a Kosovo se nepustí. Před pár lety
Srbský prezident Vučič předložil myšlenku rozdělení Kosova – mluvením a uznáním severu sousedního státu jako součásti Srbska.
Srbsko je zemí s imperiálními ambicemi a šovinistickými názory na své sousedy – Chorvaty a Bosňany a Kosovo obecně považují za své území.
Srbové však mají ještě jednu vlastnost – velmi milují Rusko, které podporovalo jeho radikalismus tím, že pomáhalo páchat bezpráví a velmi se jim nelíbilo Spojené státy, což jim nedávalo příležitost realizovat jejich agresivní šovinistické ambice a pobouření.
A Rusko to oplácí investováním obrovských částek peněz na Balkáně, aby podkopalo EU a NATO. Jako příklad – pokus o převrat a likvidaci předsedy vlády v Černé Hoře v roce 2016 za touhu vstoupit do NATO, organizovaný Kremlem.
Balkán je obecně slabou stránkou EU a NATO, čehož se Moskva snaží využít.
Kreml neustále podporuje ničivé síly v regionu, aby zabránil normálnímu vývoji a neustále tam vytváří chaos.
V tomto ohledu může Moskva pomoci Srbsku podle „syrského scénáře“, a to je hrozba pro celý region. Na eskalaci situace se již podílejí tanky a zbraně dodávané Ruskem do Srbska, byly vytlačeny Bělehradem k hranicím.
Nyní jsou na řadě „konzultanti“. A k čemu jejich rady povedou – čas ukáže. A přestože je vznik žhavého konfliktu stále nepravděpodobný, neměl by být vyloučen.
Putinovi se velmi líbil experiment s bělorusko-evropskou hranicí, respektive s „hrami“ s uprchlíky na hranici Běloruska s civilizovanou Evropou.
Existuje značná část pravděpodobnosti, že to bude chtít na Balkáně zopakovat. Ostatně čím větší chaos v Evropě, tím úspěšnější politika Kremlu. A to, že za toky uprchlíků v Evropě stojí Rusko, je fakt, který Moskva prakticky ani neskrývá a využívá to jako hrozbu pro civilizované společenství.
Při vší lásce k Rusku je však v Srbsku adekvátní část společnosti, která chce vstoupit do EU a NATO, protože chápou, že tato společenství jsou rozvojem, a tedy i zvyšováním životní úrovně. Kam vede Kreml a co může „pomoci“ zorganizovat, je dobře známo.
Balkán byl vždy důležitou součástí Evropy, ale také velmi výbušný. Evropa sama proto musí pozorně sledovat události, které se tam odehrávají, a pamatovat jak na jejich přímé účastníky, tak na ty, kteří se mezitím skrývají za zády, cynicky manipulující státy.
Je velmi důležité včas odhalit agresora, musíte být velmi opatrní. Dnes je svět planety v rukou Evropy.
Autor: Franz Hoffman
