Pondělí 8. listopadu by mohlo být výchozím bodem evropských dějin. Přesněji, už se jím stal, jen otázka zní – do jaké míry.
Situace vyvíjející se na bělorusko-polské hranici postupně nabývá charakteru reálné hrozby, a to už vůbec ne v regionálním měřítku.
„Největší pokus o proniknutí silou“ – tak byl označen průvod kolony „uprchlíků“ z území Běloruska a jejich pokus proniknout do Polska.
Video, které se objevilo na sociálních sítích v poledne 8. listopadu, ukazuje, jak stovky lidí chodí po krajnicích směrem k hranicím. Vedle nich, ve skutečnosti je doprovázejí, jsou ozbrojené běloruské bezpečnostní síly v maskáčích.
Ministr-koordinátor polských zpravodajských služeb Stanislav Žarin řekl, že „největší pokus o vojenskou invazi do Polska začal“.
„Velká skupina migrantů se shromáždila v Bělorusku, nedaleko hranic s Polskem. Právě vyrazili na hranice s Polskou republikou. Pokusí se masově vstoupit do Polska, “řekl ministr v první polovině dne.
Několik hodin po tomto prohlášení člena polské vlády migranti zaútočili na pohraniční základnu, ale pohraničníci plnili svou odstrašující roli.
Podle polského ministra vnitra Macieje Wasika hlídá polskou hranici policie, armáda a pohraničníci.
Polské pohraniční stráži (kterých je 16 tisíc) pomáhají kolegové z „Frontexu“ (agentura Evropské unie pro bezpečnost vnějších hranic) – 1300 lidí a 10 tisíc vojáků a policistů.
Za účelem vypracování rozhodnutí v souvislosti se situací uspořádaly polské úřady 8. listopadu naléhavou schůzku protikrizového týmu za účasti předsedy vlády, šéfa ministerstva vnitra, ministra obrany a zástupců speciální služby.
„Reagujeme v souladu se situací,“ uvedlo vedení země. Na hranicích byla vyhlášena bojová připravenost.
„Režim samozvaného běloruského prezidenta chce zařídit eskalaci na hranici s Polskem, která povede ke ztrátám na životech,“ řekl náměstek polského ministra zahraničí Piotr Wawzhik do éteru.
Polský ministr obrany Mariusz Blaszczak označil migrační krizi za „špinavou hru Lukašenka a Kremlu“.
V poslední době zesílily provokace na polských hranicích. V říjnu běloruští pohraničníci poblíž hranic stříleli na polské vojáky a migrantům rozdávali vojenské uniformy. Začátkem listopadu si polská armáda všimla běloruských pohraničníků s nůžkami, aby stříhali ploty.
Výsledkem bylo, že v polovině října bylo Polsku nabídnuto postavit zeď na hranici s Běloruskem.
To znamená, že izolace Lukašenkova režimu je v plném proudu, a to nejsou jen sankce – je to oplocení šelmy plotem. Pravděpodobně dalším krokem je umístit šíleného psa do klece. Nebo dvě klece, protože jsou dva psi a oba jsou šílení.
Události, které se dnes odehrávají na polsko-běloruských hranicích, nezačaly včera a dokonce ani předevčírem. Když mluvíme konkrétně o migrantech, na konci května dal Lukašenko v odvetě za sankce uvalené na jeho režim „zelenou“ uprchlíkům z Asie, kteří zaplavili při tranzitu přes Bělorusko, nejprve do pobaltských států, a nyní dláždili cesta do Polska….
A nejde jen o „zelenou“ – Lukašenkův režim vytváří podmínky pro přilákání uprchlíků do Běloruska s jejich následným odesláním do civilizovaných zemí civilizované Evropy.
V Bělorusku „migrační turistika“ neboli podnikání s migranty nabírá na obrátkách šíleným tempem, nabízí se každému vkusu.
Závazné podmínky: letenka do Běloruska a následné doručení na hranice s Evropou. Železné záruky – Lukašenka sám v osobě svých bezpečnostních úředníků garantuje službu.
Pokud se ale někomu může na první pohled zdát, že migranti jsou úzkoprofilovou záležitostí – velmi se mýlí.
Téma migrantů si Lukašenka (respektive jeho kurátor v Kremlu) nezvolil náhodně, protože věděl, že právě to se dá použít spíše účelově a píchnout do EU je velmi nepříjemné.
Stačí si toto téma připomenout na příkladu paní Merkelové (která musela řešit problém s migranty, aniž by našla jednoznačnou podporu ve společnosti), a je jasné, že je na čem pracovat.
Vypadá to, že Evropa na návrh Lukašenka (přesněji Putin je velmi důležité upřesnění, a to je třeba mít stále na paměti), stojí před novým, mírně řečeno, úkolem a nezbývá téměř žádný čas. řešení.
Včera bylo nutné rozhodnout. Ale shovívavost, metody přesvědčování a „varování“ dodaly Putinovi a Lukašenkovi, kteří nemají rozum, důvěru a pochopení pro naprostou beztrestnost.
Jedinou otázkou bylo, jaký bude další krok při pokusu o destabilizaci kontinentu. A nyní byl tento krok učiněn.
Čeho se Lukašenko (Putin) snaží dosáhnout. Pokud mluvíme o místních úkolech, pak samozřejmě oba budou smlouvat o určitých preferencích výměnou za „klid“ pro EU.
Zde je však důležitější – globální aspekt. Pro Putina je to další příležitost otestovat soudržnost EU, její schopnost čelit skutečné hrozbě.
A budoucnost společenství bude záviset na tom, jak Evropská unie na tuto výzvu zareaguje, bez ohledu na to, jak domýšlivě to může znít.
Evropa ve skutečnosti vstupuje do nové reality – Kreml zvyšuje míru konfrontace a v sázce už je hodně.
Dění na bělorusko-polské hranici nabírá na obrátkách a nikdo neví, jak vše bude dál. Ale je tu jedno ale. Jen oni vědí, jak daleko jsou Minsk a Moskva připraveny ve svých „experimentech“ zajít. S největší pravděpodobností však ani oni sami neznají odpověď na tuto otázku.
Situace na hranici se vyostřuje a každou chvíli může nastat okamžik, kdy kapka v podobě jednoho malého, ale neopatrného pohybu z kterékoli strany vyvolá obrovskou vlnu, která ponese vše, co jí stojí v cestě.
Vzhledem k tomu, že chování migrantů na hranicích polského státu, mírně řečeno, není zrovna nejklidnější, je třeba Polsko a s ním i celou Evropu připravit na jakýkoli vývoj situace.
Autor: Franz Hoffman
